Bohemorum sancti - Čeští světci v nebeském Jeruzalémě

[1]	Officia lokálních svatých (sv. Vojtěch, sv. Ludmila, sv. Prokop, sv. Václav). Zpěvy vlastní české chorální tradice. Supraphon, SU 0003-2231 [CD], SU 0003-4231 [MC], © 1994 Total time 60:02 Choc du Monde de la Musique (říjen 1996) 10 de Repertoire (prosinec 1996)

Schola Gregoriana Pragensis: Jiří Hodina, Ondřej Maňour, Michal Pospíšil, Stanislav Předota, Jan Štětka, Matouš Vlčinský, Radim Vondráček, Vladimír Jelen
umělecký vedoucí - David Eben  

Průvodní text Davida Ebena:

"Naděje, láska a víra daly tu místo spravedlivým Čechům" čteme na půvabném vyobrazení Nebeského Jeruzaléma v pražském rukopise "O boží obci" církevního otce Augustina (viz titulní strana CD). Úcta k hlavním českým patronům doslova prorůstá historií národa, který ve svých světcích spatřoval své vlastní duchovní jádro. Vedle četných svatyní zasvěcených jejich kultu - k nimž lze počítat i pražskou katedrálu - vznikla do konce 14. století řada liturgických zpěvů k jejich poctě. Tato nahrávka je věnována právě tomuto repertoriu, jež dokládá dynamickou tvůrčí aktivitu na tomto poli v Čechách vrcholného a pozdního středověku. Je třeba si uvědomit, že ve 14. století byla Praha sídelním městem římského císaře a spolu s Paříží vůbec největším městem severně od Alp. Stala se významným kulturním centrem, odkud vyzařoval tzv. krásný sloh gotického umění. Také živá praxe liturgického zpěvu této doby je dokumentována množstvím dochovaných pramenů.

Úvodní část patří svatému Vojtěchu, druhému biskupu pražskému, který zemřel mučednickou smrtí v r. 997 při misijní výpravě do pohanského Pruska. Jedná se o stručný průřez matutinem - noční hodinkou - podle pramenů pražské katedrály. Začíná invitatoriem - pozváním k modlitbě: stručná melodie antifony Hodie exultandum prokládá jednotlivé verše 94. žalmu Venite exultemus. Stálou součástí matutina jsou také čtení (zde z kázání sv. Augustina), na které vždy odpovídá melodicky rozvinutá forma responsoria. Svatovojtěšská responsoria Alme presul a O presul Cristi jsou relativně pozdějšího data, což se projevuje jak ve výběru textů (typicky jazykově "rozkvetlá" středověká poezie), tak i v odlišnosti melodiky, kde se setkáváme s poněkud "barokně" působícími bohatými ornamenty. Toto vynikne zvláště ve srovnání se zpěvy tzv. "starého fondu" gregoriánského chorálu z doby karolínské říše, zastoupenými na této nahrávce skladbami posledních dvou bloků (22-26).

Další tři antifony Laudes canens, Sic hester a Salutem ex inimicis jsou ukázkou z rýmovaného officia ke sv. Ludmile. Tato česká kněžna, manželka prvního křesťanského knížete Bořivoje, byla zavražděna svou stále ještě pohanskou snachou roku 921. Poetická kompozice officia, která ve svých textech ztvárňuje život světice, pochází patrně ze 13. století. Zajímavé je, že známe dokonce i jméno jejího autora nebo spíše kompilátora, což je pro oblast důsledně anonymního liturgického zpěvu výjimkou. Přípis na okraji jednoho folia rukopisu (Pu IV C 17) ho nazývá "Domazlaus predicator", kazatel Domaslav, snad tedy dominikán - člen řádu kazatelů. V hymnu Lux vera se střídá vlastní jednohlasý nápěv hymnu s vícehlasým zpracováním. Je tedy příkladem začleňování rané polyfonie do jednohlasého chorálu.

V podobném duchu je koncipováno i officium o sv. Prokopu - poustevníku a zakladateli kláštera sázavského. Všechny texty jsou opět rýmované. Pozoruhodnou a mimořádně dynamickou kompozicí je pěvecky náročná antifona Letare Bohemia. Hymnus Confessor Dei jasně signalizuje odklon od původní gregoriánské modality. Jeho melodie připomíná novodobou durovou tonalitu.
Čelné místo mezi českými patrony náleží knížeti Václavovi, postavě panovníka a askety, který představuje symbol upevňujícího se křesťanství v zemi. Tento světec byl okolo roku 929 úkladně zavražděn svým bratrem na cestě do kostela. Prvním zpěvem bloku jemu věnovanému je nejstarší česká duchovní píseň Svatý Václave. Kronikář Beneš Krabice z Weitmile se o ní vyjadřuje jako o "Cantio…ab olim cantari consueta" - píseň, která se zpívá již od dávných dob. Její vznik tedy lze předpokládat nejpozději ve 13. století. Tato píseň se zpívala též při korunovacích českých králů. Následuje několik zpěvů ze mše svaté ke cti sv. Václava. Introitus In virtute tua je pozdní variantou tohoto zpěvu podle rukopisu pražské metropolitní kapituly. Kyrie má pro tento den předepsaný tropus Fons bonitatis. Také zde (stejně jako v hymnu Lux vera) lze alternovat jednohlasou melodii s dvouhlasou verzí. Hymnus Dies venit victorie s velice zpěvnou a klenutou melodií pochází z večerní hodinky nešpor. Závěr této svatováclavské části tvoří ještě jedna duchovní píseň, tentokrát latinská: Wenceslao duci claro, která již obsahuje prvky pravidelného rytmu.

Inspirováni radostnou vizí středověkého iluminátora, že čeští světci mají své pevné místo v Nebeském Jeruzalémě, věnovali jsme poslední část zpěvům, které oslavují nebeské město spolu s královnou svatých, Pannou Marií.