Ars antiqua Paříž ve 13. století

Ars antiqua

Paříž byla ve 13. století mimořádným centrem kulturního života. Se svými sto tisíci obyvateli byla bezkonkurenčně největším městem Evropy. Díky koncentraci obyvatelstva všech stavů a profesí od panovnického dvora až k řemeslníkům a potulným hudebníkům vznikl pozoruhodný "tavící kotel", v němž se prolínaly či koexistovaly nejrůznější hudební žánry.

V kostelech zněl chorální zpěv i vícehlas, na šlechtických sídlech se dařilo světské lyrice truvérů, na náměstích a v tavernách bylo možno slyšet taneční hudbu v podání hráčů na dechové, strunné a bicí nástroje. Významnou roli hrála také pařížská univerzita, která poskytovala potřebné zázemí pro teoretické promýšlení kompozičních technik i pro experimenty na poli hudební notace.

Klíčové postavení v oblasti církevní hudby zaujala pařížská katedrála Notre-Dame. Místní kanovníci ovšem nebyli hlavními aktéry v bohoslužebné praxi; měli většinou významné společenské postavení a plnili různé úlohy politické či kulturní u panovnického dvora, na univerzitě apod. Každodenní péči o hudební podobu bohoslužeb měla na starosti 16tičlenná skupina nižších duchovních, nazývaná clerici matutinarum. Tito klerici disponovali nejvyššími hudebními kvalitami, zpravidla však nepatřili k nejlépe zajištěným po stránce hmotné. Místo každého z nich v týmu katedrálních zpěváků bylo soustavně ohroženo. Jakékoliv pochybení - např. chyby ve zpěvu, pozdní příchod či usnutí při bohoslužbě - mohlo mít za následek okamžité propuštění. Dorůstajícich kleriků, kteří takového propuštěnce mohli rychle nahradit, bylo tehdy v Paříži více než dost. Víme o existenci kleriků-zpěváků "na volné noze", kteří mohli být najímáni na významné církevní svátky do různých městských kostelů, aby posílili řady místních choralistů a ujali se náročných partů ve vícehlasých skladbách. Vysoce konkurenční prostředí patrně přispělo k neobvyklému rozmachu dobové hudební tvorby.

Známe alespoň někoho z tvůrců epochy ars antiqua (starého umění)? Skladatelé zůstávají v zásadě stále anonymní. Známe však přece dvě jména díky traktátu anglického mnicha z konce 13. století (v literatuře nazývaného Anonymus IV). Podle jeho slov působil v pařížské katedrále magister Leoninus, jenž vytvořil skvělou sbírku dvojhlasých skladeb pro hlavní svátky církevního roku. O generaci mladší byl magister Perotinus, který tento repertoár přepracoval dle novějších kompozičních principů s využitím tří a čtyřhlasé sazby.

S jakými druhy hudby bylo možno se v pařížských kostelech setkat? Základním kamenem liturgického provozu byl i nadále jednohlasý gregoriánský chorál. Na významné církevní svátky ovšem dostaly prostor i vícehlasé kompozice, kde výchozí chorální melodii "ozdobily" jeden či dva další hlasy. Tomuto typu skladeb se říká organum: nad klidněji plynoucím spodním hlasem se proplétají vrchní hlasy v rychlých třídobých rytmech. Jinou výraznou formou je tzv. konduktus, což je písňová forma strofická, původně doprovázející nějaké procesí či přechod (conductus = průvod). Některé kondukty mají duchovní text a mohly být využity přímo při liturgii. Jiné reagují na aktuální společenské dění nebo konkrétní událost a přinášejí často i velmi kritickou reflexi současných poměrů. Tyto skladby tedy míří mimo vlastní bohoslužbu, snad byly prováděny v rámci společenské zábavy vzdělaných kleriků.

Koncert přináší určitý průřez repertoárem, který zněl v pařížských církevních kruzích ve 13. století. Vstupní část programu tvoří tři kondukty (dva jednohlasé a jeden tříhlasý), jež mají shodné téma: básnickým jazykem kritizují morální úpadek současného světa a nešetří ani vrcholné představitele církve.

Další část programu je již zcela liturgická. Její osu tvoří repertoár mariánské mše ze svátku Očišťování neboli Hromnic (2. února). Modulovaný jednohlas chorálu se zde propojuje s vícehlasými pasážemi plné třpytivé zvukovosti.

Úvod

Conductus Vide quod fastum rumperis (Pohleď, ty, jenž jsi drásán pýchou…)
Conductus Ecce mundus moritur (Hle, svět zmírá, pohřbený v nepravosti…)
Contuctus Mundus a munditia (Jak klamné je nazývat svět čistým…) Mše svátku Očišťování panny Marie
Antiphona ad processionem Lumen ad revelationem (Světlo k osvícení pohanů a sláva tvého Izraelského lidu…)
Introitus Suscepimus Deus (Přijali jsme tvé milosrdenství uprostřed tvého chrámu…)
Kyrie Rex virginum (Pane, Králi pannen…)
Gloria Pie cuncta (Sláva na výsostech Bohu…)
Lectio Malachiae Prophetae (Čtení z knihy proroka Malachiáše)
Alleluia Adorabo ad templum (Klaním se ti před tvým svatým chrámem…)
Sequentia Res est admirabilis (Stala se věc podivuhodná…)
Lectio Sancti Evangelii (Čtení z Evangelia podle Lukáše)
Ad Offertorium: Hodie beata Virgo (Dnes panna Maria zasvětila Ježíše v chrámu…)
Conductus Beata viscera (Požehnaný život panny Marie…)
Prefatio (Preface)
Sanctus Perpetuo numine (Božskou mocí vše řídíš…)
Pater noster (Otče náš…)
Agnus Virtute numinis (Silou božské moci…)
Communio Responsum accepit (Simeonovi bylo Duchem Svatým předpověděno…) Závěr
Conductus Deus in adiutorium (Bože, pospěš mi na pomoc…)