Anno Domini 997 - Tisíc let úcty ke svatému Vojtěchu
 |
Středověký repertoár ke cti tohoto světce podle nejstarších pramenů z různých míst Evropy, rámovaný dvěma vícehlasými skladbami Petra Ebena na text svatovojtěšské legendy. |
Schola Gregoriana Pragensis: Jiří Hodina, Ondřej Maňour, Martin Prokeš, Stanislav Předota, Jan Štětka, Matouš Vlčinský, Radim Vondráček
umělecký vedoucí - David Eben
| Prologus | ||
| 1. | Petr Eben: Adalbertus et nullus alius | 0:52 |
| Aquisgranum (Aachen - Cáchy) | ||
| 2. | Antiphona Ad festa preciosi / Ps. 109 Dixit Dominus | 2:56 |
| 3. | Responsorium Magno populi voto | 2:42 |
| 4. | Antiphona O Adalberte sacer antistes / Cant. Magnificat | 4:16 |
| Tempus Nativitatis / Doba vánoční | ||
| 5. | Invitatorium Alleluia Regem martyrum / Ps. 94 Venite exultemus | 4:15 |
| 6. | Antiphona Sicut e spinis emergit / Ps. 1 Beatus vir | 2:16 |
| 7. | Lectio de Vita Sancti Adalberti I. (Johannes Canaparius) | 1:07 |
| 8. | Responsorium Cernens presul amator | 1:50 |
| 9. | Lectio de Vita Sancti Adalberti II. (Johannes Canaparius) | 1:50 |
| 10. | Responsorium Sanctus Adalbertus | 3:26 |
| Praga (Praha) | ||
| 11. | Cantio Hospodine, pomiluj ny | 0:46 |
| 12. | Responsorium Atollere tuas | 3:42 |
| 13. | Sequentia Hodierne lux diei | 3:31 |
| Vratislavia (Wrocław - Vratislav) | ||
| 14. | Antiphona Benedic regem cunctorum | 1:57 |
| Ad missam (Commune martyrum Tempore Paschali) | ||
| 15. | Ad processionem hymnus Salve festa dies | 3:48 |
| 16. | Introitus Protexisti me | 2:21 |
| 17. | Alleluia Laetabitur iustus | 2:23 |
| 18. | Evangelium Ego sum vitis vera | 1:44 |
| 19. | Offertorium Repleti sumus | 4:21 |
| 20. | Communio Laetabitur iustus | 2:39 |
| Epilogus | ||
| 21. | Petr Eben: O sanctum et beatissimum virum | 1:10 |
Průvodní text Davida Ebena:
"Vojtěch a žádný jiný, u něho se snoubí věk, způsob života, urozenost a bohatství s počestností." Těmito slovy údajně národ rozhodl o volbě v pořadí druhého muže na pražském biskupském stolci. Čechové tím Vojtěchovi připravili velmi obtížný úkol; jeho biskupská kariéra vyústila dvakrát do dobrovolného exilu, aby byla nakonec završena mučednickou smrtí roku 997 při misijní výpravě k pohanským Prusům.
Biskup Vojtěch tedy vešel do českých dějin jako osobnost zároveň uctívaná i odmítaná, jako intelektuál a duchovní maximalista, který předběhl svou dobu - přinejmenším ve vlastní zemi. Jeho kult zažil vrcholy i útlumy, vždy se však opět vynořil, aby připomněl duchovní sílu křesťanských ideálů, za něž Vojtěch za svého života bojoval. Jako horlivý ochránce duchovních hodnot k nám promlouvá i dnes, kdy překračujeme tisíc let od jeho mučednické smrti.
V jeho osobě se však objevuje i další rys, který v současné době nabývá na aktuálnosti: Vojtěchovo evropanství. Tento světec přesáhl nepochybně významem hranice pražské diecéze již za svého života - i když do jisté míry nedobrovolně - a obsáhl teritorium od Monte Cassina až k Baltu. Podobně i jeho kult se díky jeho misijní aktivitě rozvinul jak v Polsku a Uhrách, ale také například v Cáchách. Myšlenka evropského rozměru kultu tohoto světce formovala též koncepci této nahrávky a její rozčlenění do několika oddílů podle provenience pramenů.
Do porýnského města Cáchy (Aachen) se kult svatého Vojtěcha dostal díky císaři Ottovi III., který byl jeho blízkým přítelem a obdivovatelem. V roce 1000 - tj. ještě před přenesením světcových ostatků do Prahy - získal císař od polského krále část jeho relikvií a dovezl právě do Cách, kde založil kostel zasvěcený svatému Vojtěchu. První část nahrávky tedy interpretuje doposud nejstarší známý zápis svatovojtěšského officia "Ad festa preciosi" podle cášského rukopisu ze 13. století. Hudební estetika těchto zpěvů již odráží pozdní styl středověkých chorálních kompozic. Zvláště pozoruhodné je rozsáhlé závěrečné alleluia v responsoriu Sanctus Adalbertus. Dvě čtení, přednášená prostým recitativním nápěvem, přinášejí krátké ukázky z legendy o svatém Vojtěchu od Johanna Canaparia (z téže literární památky čerpá inspiraci i text officia "Ad festa").
Ve druhém bloku se dostáváme k repertoriu pražských pramenů (zde navazuje tato nahrávka na CD Bohemorum Sancti ). Není přirozeně možné opomenout píseň Hospodine, pomiluj ny, jejíž autorství bylo přímo Vojtěchovi připisováno. Podle novějšího bádání je však tento starobylý zpěv připomínající litanii spíše pozůstatkem staroslověnské liturgické tradice.
Vojtěchův význam pro polské prostředí připomíná antifona Benedic regem cunctorum conversa gens Polonorum - "Dobrořeč králi všech, obrácený národe polský". Poslední oddíl obsahuje zpěvy mešního propria předepsané pro svátek svatého Vojtěcha. Jedná se o výběr z "commune martyrum", tj. skupiny zpěvů určených pro svátky mučedníků. Jelikož tyto zpěvy patří do vrstvy tzv. "starého fondu" gregoriánského chorálu, jsou zde interpretovány podle nejstarších neumovaných pramenů z 10.-11. století, tedy v podobě, v níž mohly být zpívány v době Vojtěchově.
Jako doklad současné úcty k tomuto velkému českému světci jsou chorální zpěvy zarámovány dvěma krátkými skladbami od Petra Ebena, které zhudebňují úryvky ze svatovojtěšské legendy.