Liturgický rok

Hudební rozmanitost a bohatství gregoriánského zpěvu v rámci jednotlivých liturgických období. Supraphon, SU 3271-2231, © 1997 Total time 75:25 Tip Harmonie (leden 1998)

Schola Gregoriana Pragensis: Hasan El-Dunia, Jiří Hodina, Ondřej Maňour, Martin Prokeš, Stanislav Předota, Jan Štětka, Matouš Vlčinský, Radim Vondráček, Michael Pospíšil, Jiří Hannsmann
umělecký vedoucí - David Eben

Průvodní text Davida Ebena:

Liturgický text promlouval ke svým posluchačům vždy jako text zpívaný. Z elementární recitace textu na jednom tónu a snad i do určité míry "improvizované" praxe prvních staletí křesťanské éry postupně vznikal repertoár, který se ustálil zhruba koncem 8. století. Nese název gregoriánský chorál a panuje v něm ojedinělá rovnováha mezi estetikou a funkčností. Tento jednohlasý zpěv je něčím více než jen hudbou doprovázející bohoslužbu, jako tomu je u některých skladeb pozdějších období. Tak jako kněz předstupuje před oltář slavnostně oblečen, je chorál slavnostním oděvem liturgického slova. Vzniká jedinečné spojení hudby a slova, které tvoří také jeden z charakteristických prvků západní křesťanské tradice. 

Tento repertoár však není pouhou sbírkou chorálních melodií. Každý zpěv má své přesně vymezené místo v rámci liturgického roku, který každoročně znovu zpřítomňuje okamžiky Božího působení v dějinách lidstva. Ale i když odhlédneme od náboženské stránky církevního kalendáře, může člověka oslovit právě jeho uspořádání, jež vychází z dokonalého poznání lidské psychiky a způsobu její hygieny. Liturgický rok zná dokonale vnitřní hodiny člověka. Ví, že lidská duše prochází údolími i vrcholy, potřebuje období větší duševní aktivity a naopak relaxace. Rozsah jednoho CD přirozeně nemůže obsáhnout celý církevní rok s jeho nepřeberným bohatstvím zpěvů. Proto jsou zde zachyceny pouze určité charakteristické momenty jeho průběhu bez nároku na úplnost či vyváženost v zastoupení jednotlivých liturgických období. Z historického hlediska se jedná o zpěvy, které až na výjimky náleží k nejstarší vrstvě gregoriánského chorálu, tedy k takzvanému "starému fondu" přibližně z 8. století. 

Liturgický rok začíná dobou adventní, do níž patří čtyři úvodní zpěvy. Během čtyř týdnů, po které trvá adventní doba, církev prožívá očekávání mystéria Božího příchodu na svět. Graduale a offertorium z první neděle adventní přinášejí jednu z hlavních myšlenek tohoto období, vyjádřené veršem 24. žalmu: "Každý, kdo skládá naději v Tebe, nebude zahanben." Naplnění adventní naděje je tématem liturgie vánoční, kterou zde zastupuje antifona Hodie Christus natus est. (Zpěvům z vánočních obřadů soubor Schola Gregoriana Pragensis věnoval CD "In Pragensi Ecclesia"). Radostnou vánoční atmosféru vystřídá vážná doba postní. Programem tohoto období je zejména analýza vlastního nitra včetně jeho temných míst, jakožto nutný prostředek duchovního růstu. Také v liturgii se setkáváme často s tématem pokání, o čemž svědčí například zpěvy popeleční středy - antifona Immutemur a graduale Miserere mei. Vrcholem církevního roku je Svatý týden, kdy liturgie zpřítomňuje závěrečné události Kristova života. Začíná Květnou nedělí, triumfálním příjezdem Ježíšovým do Jeruzaléma. Procesní antifona Hosanna filio David zhudebňuje slova, jimiž dav Ježíše vítá: "Hosanna synu Davidovu. Požehnaný, jenž přichází ve jménu Hospodinově …" 

Do velikonočního mystéria Ježíšova vzkříšení nás uvádí introitus Resurrexi. Koncentrovaná střídmost jeho melodie je zcela ve službě textu, jenž je postaven jako dialog vzkříšeného Ježíše s Otcem: "Vstal jsem a již jsem s tebou…" S introitem kontrastuje Alleluia Pascha nostrum, které překypuje "velikonočně nekonečnou" jubilací. 

Na prosbu o "Ducha pravdy", vyslovené v antifoně O Rex glorie ze svátku Nanebevstoupení Páně, odpovídá introitus Svatodušní neděle Spiritus Domini. Výzvu "Přijď, Duchu Svatý" přináší vedle alleluia a sekvence Veni Sancte Spiritus i tříhlasé moteto z českých pramenů. Svatodušními svátky končí doba velikonoční a s ní i "všudypřítomné" alleluia u každého zpěvu. Následující liturgické mezidobí (podle starší terminologie doba po Svatém Duchu) vyplňuje celý zbývající čas až do začátku nového liturgického roku. V hodinkách se dostávají opět více ke slovu prosté zpěvy žaltářového týdenního cyklu, jako např. hymnus Immense caeli conditor nebo antifona z nešpor Speret Israel. Důležité místo v liturgii mezidobí zaujímají také čtení ze Starého Zákona. Z knihy proroka Samuela čerpá antifona Montes Gelboe. Jedná se o žalozpěv mladého Davida nad padlým israelským králem Saulem a jeho synem Jonathanem. Se závěrem liturgického mezidobí končí i liturgický rok. Tento okamžik nás však současně staví i na práh liturgického roku nového a otevírá tak perspektivu "čistého nepopsaného času" (M. Eliade).