Rosa mystica - Mariánská úcta ve středověkých Čechách

Tzv. "starý fond" gregoriánského chorálu z karolínské doby v kontrastu s repertoriem českých mariánských zpěvů pozdního středověku. Supraphon, SU 0194-2231, © 1995 Total time 55:46

Cena "Zlatá Harmonie" za nejlepší českou nahrávku roku 1995
Choc du Monde de la Musique (říjen 1996)
9 de Répertoire (prosinec 1996)

Schola Gregoriana Pragensis: Hasan El-Dunia, Jiří Hodina, Ondřej Maňour, Michal Pospíšil, Martin Prokeš, Stanislav Předota, Jan Štětka, Matouš Vlčinský, Radim Vondráček
umělecký vedoucí - David Eben
 

Průvodní text Davida Ebena:

Od raných dob křesťanství byla Panně Marii prokazována zvláštní úcta. Četné mariánské svátky připomínaly v bohoslužbách nejdůležitější okamžiky jejího života, tak úzce spjaté s příchodem Krista a uskutečněním Jeho díla. Vlastní místo Panny Marie v rámci křesťanského kultu bylo pro teology často poněkud kontraverzním tématem. V umění se však neobráží nic z těchto teologických sporů. Před námi naopak vyvstává neobyčejně vyrovnaný a bohatý soubor děl s mariánskou tématikou, a to jak z oblasti výtvarného umění, tak i básnictví a hudby. Kdybychom chtěli postihnout, co je celé této tvorbě společné, mohli bychom říci, že je to snaha vyjádřit tajemné spojení panenství a plodnosti, tělesné krásy a duchovní hloubky - jak to vyjadřuje invokace z loretánských litanií: "rosa mystica" - růže tajemná.

Také repertorium této nahrávky je prodchnuto zvláštní poesií a lyrismem. Mariánská tématika nám navíc poskytuje jedinečnou příležitost představit celé spektrum rozmanitých forem od "klasických" zpěvů gregoriánského chorálu až po duchovní písně a vícehlasé kompozice.

Úvodní část je věnována nejstaršímu repertoriu - z takzvaného "starého fondu" gregoriánského chorálu, který se ustaluje zhruba na sklonku 8. století ve Franské říši. Unikátním zpěvem je bezesporu offertorium Ave Maria. Jeho lyrická melodie, která kontrastuje s předchozím dynamickým hymnem Ave maris stella, nechává zaznít slovům Zvěstování: "Zdrávas Maria milosti plná…". Snad právě tento zpěv stojí u zrodu jedné z nejznámějších mariánských modliteb. Většina textů mariánských mešních zpěvů, tzv. propria, pochází ze 44. žalmu Eructavit cor meum. Zde ho můžeme vyslechnout ve velmi starobylé formě responsoriálního žalmu. Zvolání Alleluia, kterými sbor odpovídá na jednotlivé verše sólisty, jakoby přímo vyvolávala atmosféru prvokřesťanských modlitebních shromáždění. Responsorium Sancta et immaculata patří do vánočního matutina - noční bohoslužby. Jeho intimně laděná melodie medituje nad tajemstvím Vtělení Páně. Po čtení z proroka Izajáše následuje - podobně jako árie po recitativu - graduale Audi filia, překypující vitální melodikou s nemalými pěveckými nároky na interprety. Závěr tohoto bloku tvoří adventní communio Ecce virgo, které slovy z knihy proroka Izajáše ohlašuje narození Mesiáše z panny.

Ve 14. století prochází Evropou nová vlna mariánské zbožnosti, která se projevila velice výrazně i v českých zemích. K velkým mariánským ctitelům patřil např. i král Karel IV. nebo arcibiskup pražský Arnošt z Pardubic. Popularita mariánského kultu podnítila tvořivost i v oblasti duchovní hudby. Zpěvům z českých pramenů tohoto období je věnována druhá část této nahrávky.
Dvojhlasé moteto Voce cordis - Pulchre Sion filia je ukázkou ze středoevropské motetové produkce. Každý z obou hlasů má vlastní odlišný text: zatímco tenor se jasně vztahuje k panně Marii, obrací se motetus k její následovnici v panenství a svatosti - ke svaté Kateřině. Ve 14. století vznikají nové mariánské svátky a k nim i příslušný liturgický repertoár. Prvním příkladem z tohoto repertoria jsou zpěvy officia Zasvěcení Panny Marie (9-11). Officium je francouzského původu, zde je však použito verze, která se nachází v českých pramenech.

Mezi populární formy tohoto období v Čechách patří též duchovní písně (cantiones). Jejich tradice pokračuje v mnoha případech dokonce i v dnešní liturgické praxi. Zde se můžeme seznámit se třemi z těchto písní: Ave gloriosa, Genitricem Dei a Gaude quam magnificat. Od ostatních chorálních melodií se odlišují zejména pravidelným "mensurovaným" rytmem. Duchovní písně však fungují i jako "tropy", tj. vsuvky či přídavky k jiným chorálním zpěvům. Tímto způsobem jsou zakomponovány dvě sloky cantia O Maria celi via do verše Alleluia Ave benedicta. Tříhlasé Ave Regina celorum je v českých pramenech vícehlasé hudby zastoupeno poměrně často. Tato kompozice již odpovídá stylu polyfonie raného 15. století.

Jednou z významných tvůrčích osobností 14. století v Čechách je arcibiskup Jan z Jenštejna. Je mu připisováno autorství officia svátku Navštívení Panny Marie (15-19), který zavedl pro pražskou arcidiecézi v r. 1386. Na rozdíl od jiných soudobých officií neužívá officium Navštívení výhradně poetických textů v rýmovaných verších, ale také textů biblických v próze. Například pět antifon z prvých nešpor (15) líčí "na pokračování" událost Navštívení textem evangelia sv. Lukáše. V antifonách nešpor je však užito hudebně-stavebního principu typického pro rýmovaná officia: posloupnost pěti antifon odpovídá posloupnosti modů (=stupnic) systému octoechos, tedy od I. do V. modu. Do bohoslužby nešpor patří také hymnus Assunt festa a responsorium Magnificat. Také toto responsorium čerpá svůj text z evangelia sv. Lukáše, tropus na konci responsoria je ovšem již původní veršovanou poezií. Text Magnificat se objevuje i ve mši téhož svátku jako evangelium se zvláštním slavnostním nápěvem, který byl zřejmě zkomponován přímo pro tuto příležitost. Pozoruhodné je i Alleluia Ave stillans (taktéž připisováno Janu z Jenštejna), kde je "frygická" melodika zajímavě kombinována s kvintovými skoky.

Dvojhlasé cantio Prelustri elucencia představuje ukázku z díla relativně nedávno objeveného skladatele Petra Wilhelmi de Grudencz. Tento vynikající autor polského původu pobýval v Čechách patrně okolo poloviny 15. století. Pozdní středověk je také dobou rozkvětu duchovní lyrické poezie. Ukázkou z této tvorby je lejch Maria triuni gerula, plný působivých obrazů a metafor.