Recenze nahrávek

Adventus Domini

Svůj patnáctý, u Supraphonu dvanáctý disk věnovala Schola Gregoriana Pragensis předvánoční hudbě; tentokrát nebyl pod projektem podepsán umělecký vedoucí David Eben, ale Hassan El-Dunia. Pod názvem Adventus Domini představuje skladby určené pro roráty, ranní adventní mše k poctě a chvále P. Marie, které byly v českých zemích velmi oblíbené a které byly často zpívány literátskými bratrstvy. Ústřední nápěv Rorate coeli, podle něhož se bohoslužba nazývá, zaznívá jako čtvrtý v pořadí, jednak v chorálu, jednak jako tříhlasý motet. Celkem pětadvacet skladeb je rozčleněno do pěti hlavních tematických dílů a pochází jak z katolických, tak hlavně z reformačních pramenů Čech 15. a 16. století, tedy pozdního středověku a renesance. Různorodé zpěvy jednohlasé a vícehlasé, latinské a české představují vlastně jakousi přehlídku toho nejlepšího a nejzajímavějšího repertoáru, přitom nejde o rekonstrukci rorátů, takže se dokonce vedle sebe objevují stejné liturgické druhy, ale zcela odlišného hudebního charakteru. Výsledkem je mnohostranný plastický obraz adventní hudby. Posluchačsky atraktivní je střídání uvolněných ploch chorálu, rytmicky výrazně a melodicky zřetelně tvarovaných písňových nápěvů, které si lze snadno zapamatovat, a barevných souzvuků vícehlasu. Ačkoli samozřejmě ocením čisté chorální jednohlasé linie, osobně mě více zaujaly písně a hlavně polyfonie; z prvních hlavně ty, které se zpívají podnes, jako třeba Všickni věrní křesťané a Vesele zpívejme, z druhých Radostná ta zpívání, Kyrie In adventu Domini nebo obě Sanctus. Pro zkušené ucho je charakteristický zvuk souboru samozřejmě rozpoznatelný, vždy si u něj vychutnávám vzájemně vyrovnané a sladěné hlasy, některé výraznějšího zabarvení. Evropsky proslulý vokální ansámbl má už dávno vysoko nasazenou laťku a očekávání touto nahrávkou rozhodně splnil. A tak jeho nejnovější CD přináší nejen krásný hudební zážitek, ale také vědomí, že i v dnešní době, která se do minulosti moc neohlíží, navazujeme na naše předky.

Jana Slimáčková-Michálková, Harmonie 01/2012

Adventus Domini

Schola Gregoriana Pragensis zrekonstruovala adventní rorátní mši

Novým albem Adventus Domini přispěl sbor Schola Gregoriana Pragensis k oslavě blížících se Vánoc. Přináší historické zpěvy, které zněly zejména v 15. a 16. století při příležitosti takzvaných rorátních mší.

Tradice rorátů sahá do doby starší pěti set let a znamená pořádání mší dlouho před rozedněním. V některých místech českého venkova se s touto tradicí lze potkat dodnes. Označení roráty vzešlo z latinského textu vstupního zpěvu Rorate coeli (Rosu dejte nebesa).

Nahrávka sboru vedeného Davidem Ebenem představuje rekonstrukci rorátní mše, jak se rozvíjela od raného středověku až do druhé poloviny 16. století. Vedle gregoriánského chorálu je věnován hlavní prostor typicky českému repertoáru, jednohlasé a především vícehlasé duchovní písni. Ta však odráží i vliv franko-vlámské polyfonie 16. století, jež byla hojně provozována literátskými bratrstvy.

Nahrávka čerpá ze známých rukopisů jako je Kodex Speciálník (kol. r. 1500), Kodex Franus (1505) nebo Graduál český (1584–1606), v nichž se nám dochovalo bohatství tohoto repertoáru. Schola Gregoriana Pragensis natočila album v přirozeném akustickém prostoru klášterní baziliky Navštívení Panny Marie v Milevsku letos v říjnu.

"Nabídka vánočních nahrávek je v mnoha případech poznamenána jistým nevkusem, nespontánním jásáním a falešným sentimentem. Náš projekt chce posluchačům nabídnout jiným způsobem laděnou nahrávku, pro niž čerpáme skladby z českých rukopisů 15. a 16. století. Obsahují velké bohatství vznešené duchovní hudby s poetickými texty," říká člen Scholy a autor projektu Hasan El-Dunia.

 

U příležitosti vydání alba Adventus Domini připravila Schola Gregoriana Pragensis rozsáhlé turné po českých a moravských chrámech, které pokryje celou adventní dobu. Sbor vystoupí se skladbami z CD také v rámci Adventního koncertu České televize 18. listopadu a na Nový rok v Kapitulním kostele sv. Petra a Pavla na Vyšehradě při ekumenické bohoslužbě, přenášené Českou televizí.

Ondřej Bezr, redaktor kulturní rubriky iDNES.cz, 2. prosince 2011

Blízké hlasy z dáli

Schola Gregoriana Pragensis - zpěv, Gyosan-ryu Tendai Shomyo - zpěv a tradiční buddhistické liturgické perkuse (štěrbinový buben mokugjó, gongy a činely ňjó-hači, chrastící hůl šakudžó a ozvučné kameny). Produkce: Text: Č, A, N, F. Nahráno: 11/2006, kaple Nejsvětější Trojice bývalého augustiniánského kláštera (nynější Okresní vlastivědné muzeum), Česká Lípa. Vydáno: 2007. TT: 68:31. DDD. 1 CD Sony 82876873042 (Sony BMG).

Nahrávka - vzniklá v návaznosti na zcela mimořádné společné koncertní vystoupení souboru Schola Gregoriana Pragensis a sboru mnichů Gjosan-ryu Tendai Shomyo v pražském kostele sv. Anny dne 14. 11. 2006 - je výjimečně vydařenou manifestací úsilí o zintenzivnění mezináboženského dialogu. Právě to je pro vedoucího Scholy Gregoriany a klíčového iniciátora tohoto nevšedního projektu Davida Ebena "jeden z nejnaléhavějších úkolů dnešní doby".

Také další z iniciátorů takto výjimečného setkání dvou kultur - náš přední odborník na tradiční japonskou kulturu Robin Heřman, zde nenápadně skrytý coby autor brilantního zasvěceného komentáře k japonské složce nahrávky - svou charismatickou činností i praktickým osobním životním postojem (včetně mnohaletého praktikování buddhismu denominace Tendai v proslulém klášteře pod horou Hiei v Kjótu) inspiroval a podnítil nejen toto, ale již i všechna předcházející vzájemná setkání Scholy Gregoriany s mnichy Tendai v Praze i Japonsku.

S nápadem uvést na jediném albu zároveň tradici gregoriánského chorálu s japonským buddhistickým liturgickým zpěvem šómjó se sice lze setkat třebas na CD Devotion - Gregorian Chant Meets Buddhist Chant (Victor VICG-5393), na kterém se v podobné kontrapozici (dokonce včetně paralelního vrstvení v závěrečném Agnus dei-Shichisan) prezentovali italští Cantori Gregoriani a Tendai Shomyo Kenkyukai již v roce 1996. To však nijak nezmenšuje objevnou originalitu dramaturgie a špičkovou interpretační úroveň projektu Davida Ebena a jeho přátel. Ten bezesporu tuto ideu v mnohém překračuje a umocňuje její působivost.

Již v sólovém Šoten Kango no san (track 2) a hned následujícím Alleluia Magnus Dominus (track 3) lze velice názorně vysledovat charakteristické rozdíly v práci s vokální melodickou linií. To je klíčová složka, která v oblasti hudební řeči obě liturgické tradice tak zásadně odlišuje. Na rozdíl od diatonické, dokonale unisonové a čistě vokální linie gregoriánského chorálu či rané polyfonie zpěv šómjó využívá velice flexibilní klouzavou intonaci v pomalých glissandech. Navíc realizovanou značně expresivním témbrem hlasu s náznaky bifóničnosti (se znějícími harmonickými tóny), s prvky heterofonního rozostření při sborovém obsazení, někdy ještě doprovázenou tradičními buddhistickými bicími nástroji.

Hned nato v části Sorai Kada/ Ps. 50. Miserere mei Deus (track 4) máme možnost vyslechnout v sólech a poté ve sborové sazbě i nesmírně působivou vzájemnou kombinaci takovéto klouzavé melodiky se zároveň znějící psalmodií evropskou.

Skvělý kontrast pak přinášejí na CD zařazené evropské archaické vícehlasé skladby jako Conductus Mundus a munditia (track 5) nebo Antiphona Sedit Angelus - versus Crucifixum in carne (track 11). Přesvědčivou pointu alba pak nepochybně tvoří velice kultivované a pečlivě připravené vrstvení obou zpěvních tradic, kdy buddhistickými mnichy psalmodicky recitovaná Lotosová sútra, podtržená navíc údery štěrbinového bubnu mokugjó (doslova "dřevěná ryba"), je zároveň "tonální" prodlevou pro cantio Ave virgo gloriosa (track 10), a kdy glissandovou klouzavou melodiku sólového zpěvu Amida kjó ozvláštňují střídmé, asketicky se navracející vstupy Kyrie IV (track 12).

Sečteno a podtrženo: Originální nosná idea, vynikající dramaturgie alba, špičkové interpretační výkony, skvělá technická kvalita nahrávky, prvotřídní zasvěcené informace v bookletu! Je to tak, Blízké hlasy z dáli jsou takřka neohrozitelným kandidátem na album roku. Všechna čest!

Vlastislav Matoušek, Harmonie 05/2007

 

Blízké hlasy z dáli

Schola Gregoriana Pragensis nevyniká pouze pěvecky brilantní a stylově patřičnou interpretací gregoriánského chorálu a dalších typů nejstarší vokální hudby, její přínos je i ve spojení interpretace s pramenným bádáním. Na jejích dosavadních nahrávkách převažují vlastní edice skladeb z konkrétních pramenů. Snaha o hledání nových kontextů pro chorál scholu mnohokrát zavedla na půdu polyfonie, ale i soudobé hudby. Nyní přichází pražský soubor vedený Davidem Ebenem s něčím zcela novým: liturgické zpěvy západní církve tu pod názvem Blízké hlasy z dáli zní vedle hudby japonské buddhistické tradice. A nejen to, ve čtyřech případech dokonce slyšíme obojí současně. Výsledek je šokující, pozoruhodný i bizarní zároveň. Dostáváme se zde z hudebního kontextu na rovinu ryze spirituální, to však není pro chorál nic nového. Sám Eben ve svém komentáři popisuje celý experiment jako naplnění biblického Spiritus flat ubi vult - Duch vane, kam chce. Sbor japonských buddhistických mnichů Gyosan-ryu Tendai Shomyo zní vzhledem k představám středoevropana nezvykle profesionálně, technicky i intonačně precizně, ovšemže včetně veškerých glissandových a mikrointervalových fines. Uvolněný přednes chorálu podle rytmicky podrobných, avšak časově neexaktních neum dokázal v podání Ebenovy scholy vdechnout tomuto zdánlivě muzeálnímu slohu už před dvěma desetiletími život plný impulsů, kontemplativního vzrušení a prožitků. Interpretačně jde tedy o skvostný počin, dramaturgickou stránku je třeba chápat v současném kontextu častých snah o hledání dříve nemyslitelných souvislostí. Deska rozhodně nehledá společné rysy dvou typů náboženských zpěvů - to by při jejich odlišnosti ani nebylo dobře možné. Je třeba ji navzdory značným požadavkům na posluchačskou otevřenost ocenit jako inspirativní, vědomě manipulativní spojení dvou světů. Spojení duchovní, hudební a rituální.

Jan Špaček, Harmonie 05/2007

Blízké hlasy z dáli

Vedle svého autentického záběru, když studuje a provozuje chorální repertoár spjatý s českým prostředím, vyrazí Schola Gregoriana Pragensis občas na nevšední hudební výlet, jímž svou chorálovou image polarizuje či ozvláštňuje. Je to bezpochyby i dobrá pojistka proti rutině a opotřebovanosti, třebaže ne každý crossoverový projekt souboru je nebo bude pro jeho příznivce vždy stejně stravitelný. Platí to i o nahrávce, kterou pražská Schola Gregoriana realizovala se sborem buddhistických mnichů, a hned předesílám, že osobně dávám titulu plné absolutorium. Všelijaké poevropštělé nebo ještě lépe euroamerické umělecké projekce buddhismu a všelijaká meditační hudba, čím mimoevropštější, tím lépe, jsou bezpochyby stále veleatraktivním koncertním i jinak obchodovatelným artiklem, zatím jsem se ale ještě nikdy nesetkala s tak odpovědným přístupem ke zpracování tématu, abych předkládaný produkt mohla vedle prostoduché víry přijmout také skrze zkušenost své kultury. Titul Blízké hlasy z dáli je hudební obdobou halíkovských Prolínání světů, velmi pečlivě připraven a předkládán s oporou o hluboký vhled, empatii, porozumění. Dva světy, které se vyvinuly samostatně a svou ryzostí odolávají vnějším vlivům, si v estetické rovině nabízejí prvky, jimiž si mohou stvrdit vzájemnou toleranci (exaltovaný přednes modlitby, zvuky zvonů, perkusí). Na nahrávce se nicméně skutečně materiálem i prolínají - i když takové prolnutí je vrcholně stylizovaným činem - a David Eben, který se tohoto poslání ujal, odvedl kus práce, pro niž těžko nalézt srovnání. Výstupem je šestnáctidílný cyklus s lichými částmi (s výjimkou první) chorálními a sudými půl napůl buddhistickými nebo kombinovanými. Z hudebního hlediska jsou samozřejmě nejzajímavější ty kombinované - čeští choralisté a japonští mniši v nich zpívají společně, aniž by byli nuceni jakkoliv uhýbat ze svého kulturního úzu. Nejde přitom o jednou nalezený a pak už jen mechanicky uplatňovaný postup, Davidu Ebenovi se podařilo každé ze čtyř "prolnutí" realizovat jiným způsobem. Velmi působivý je track 10, v němž nad ostinatně recitovanou částí ze sútry (Džinriki-bon) zní chorální Ave virgo gloriosa, jako by obě složky přirozeně patřily k sobě. Polarita obou světů se naopak zjevuje v tracku 12 (Amida kjó/Kyrie IV), který působí spíše jako koláž než prokomponovaně. Projekt mi letmo evokoval Officium, v něm ale Jan Garbarek do chorálu Hilliard Ensemblu vstupuje improvizacemi, zatímco tady jsou obě složky uchopeny ve své fixované podobě a prolínání spočívá ve sbližování jejich tónového prostoru, v jejich segmentaci a v posunech vrstvených segmentů v čase. Výsledné pásmo je sestavené proporčně, je formou sui generis, CD koncertem. Choralisté do něho přispívají čistým, rovným tónem a usebraným výrazem, japonští mniši osobitou pěveckou manýrou, jejíž součástí jsou i zvýrazněné alikvotní tóny, a výrazovou vypjatostí. Dovedu si představit, že projekt bude mít i své odpůrce - ani ne tak pro hudební, jako spíše pro ideovou stránku věci, a o to víc si cením Davida Ebena a pražské Scholy, že do toho šli.

Wanda Dobrovská, Harmonie 05/2007

Czech these singers out

…The music performed by this first-rate ensemble, whose singing is pure and evocative, is above all Bohemian plainchant from the Middle Ages as well as Gregorian chant from the ninth to 11th centuries and occasionally newly discovered works composed between the 13th and 15th centuries.

When one listens to the discs of this very finely tuned ensemble, one is never sure whether these are 10 first-rate musicians focusing on the exceptional delivery of a contemplative and, at times, mesmerizing repertoire or a group of monks praying in the monastery with total and sincere devotion…

In an era in which early-music ensembles flood the market, many competing for the same audience and performing identical repertoires, the Schola Gregoriana Pragensis is a rather unusual ensemble because its rich and beguiling repertoire is not performed by anyone else and because its performance floats magically between the mind and the soul…

Music lovers should not miss the opportunity to savour the performances and make sure to purchase some of their CDs after the concert. This is really once-in-a-life-time opportunity to delve deep into the rich tapestry of Bohemian early ecclesiastical music and reveal musical terrains never before encountered.

Michael Ajzenstadt, The Jerusalem Post, 28. 12. 1998

Tento prvotřídní soubor, jehož zpěv je čistý a probouzí v posluchači představivost, se věnuje především interpretaci českého středověkého jednohlasu, ale také gregoriánského chorálu 9.-11. století a nově objevených skladeb pocházejících ze 13.-15. století. Při poslechu nahrávek tohoto precizně ladícího ansámblu si nejste úplně jistí, zda jde o soubor desíti prvotřídních muzikantů, kteří se zaměřují na výjimečný přednes kontemplativního a zároveň tak fascinujícího repertoáru, nebo zda máte před sebou skupinu mnichů. kteří se ve svém klášteře modlí s plnou a upřímnou zbožností… V době, kdy soubory specialisované na starou hudbu zaplavily trh, mnohé z nich soutěží o přízeň stejného publika a zabývají se totožným repertoárem, Schola Gregoriana Pragensis je poněkud odlišný soubor, neboť jeho bohatým a okouzlujícím repertoárem se zde nezabývá nikdo jiný a vystoupení souboru se magicky vznáší někde mezi myslí a duší. Milovníci hudby by rozhodně neměli propást příležitost vychutnat si vystoupení scholy a určitě si po koncertě zakoupit některé jejich CD. Máte skutečně jedinečnou životní příležitost nechat se vtáhnout hluboko do tkaniva rané české duchovní hudby a objevit hudební krajiny, s nimiž jste se dosud nesetkali.

Michael Ajzenstadt, The Jerusalem Post, December 28, 1998

BOHEMORUM SANCTI

…David Eben ovládá autentický styl gregoriánského zpěvu, jak se pěstuje zejména ve francouzských klášterech, a dovedl si pro jeho interpretaci vytvořit soubor osmi ukázněných a muzikálních mladých pěvců, schopných splnit bezezbytku jeho záměry. Výsledkem je sugestivní projev, umocněný ještě znamenitým zvukem Tomáše Zikmunda z prostoru baziliky Nanebevzetí Panny Marie na Strahově a zasvěcenou hudební režií Radka Rejška. V trvalém záznamu tak vychází poprvé závažný soubor skladeb z nejstarší české hudební tvořivosti. To je i podstatný dramaturgický přínos…

Jaroslav Smolka, Hudební rozhledy č.6, 1995

…Kompaktní disk, který jeho tvůrci pojmenovali Čeští světci v nebeském Jeruzalémě (podle vyobrazení na jednom ze středověkých rukopisů, jež posloužilo i jako obal), důstojně konkuruje slavnější nahrávce EMI (Canto gregoriano) - a navíc je vybaven překlady všech latinských textů. Křehké a vznosné nekonečné melodie se do našich časů přenášejí z hlubin středověku a nic neztrácejí na své uklidňující, sebezpytující a relaxační funkci. Hodinka strávená s interpretací gregoriánského chorálu v provedení Scholy Gregoriany Pragensis je nanejvýš příjemná - nejen pro kvality souboru, ale také proto, že většina zpěvů je zasvěcena starým známým světcům z českých dějin: sv. Vojtěchovi, sv. Ludmile, sv. Prokopovi a knížeti Václavovi. Za zmínku také stojí, že český průvodní text je uveden na prvním místě ještě před cizojazyčnými verzemi - obvykle tomu totiž bývá naopak.

Věra Drápelová, MF Dnes, 11. 3. 1995

…Jednotlivé tematické bloky nahrávky se váží k hlavním českým světcům (sv. Vojtěchovi, Václavovi, Ludmile, Prokopovi), kteří jsou také vyobrazeni v iluminaci, velmi vhodně vybrané pro titulní list brožury. Výběr se nesnaží přesně napodobovat průběh hudebního slavení některé konkrétní liturgické příležitosti, je veden více zřetelem k hudebním kvalitám jednotlivých skladeb a k rozmanitosti celku. Díky tomu se posluchač seznámí s formami jednotlivých částí mše i hodinkového officia. Celek je nicméně sestaven s citem pro původní funkci zpěvů - oceníme, že začíná invitatoriem, tedy úvodním zpěvem každodenních hodinkových bohoslužeb - a končí mariánskou antifonou, která bohoslužby každodenně uzavírá… Pěvecké kvality scholy se na nahrávce osvědčují nejenom jako prostý součet kvalit jednotlivých - většinou výborných, profesionálně školených - hlasů, ale především jako sezpívaný a krásně barevný zvukový celek. Jednota Scholy je nejenom zvuková - týká se i cítění frází a lze se domnívat, že i prožití duchovní stránky věci. Výsledkem je diskografický čin, který zachycuje vzácné spojení krásného hudebního materiálu, inspirované dramaturgické erudice a interpretačních kvalit, které často nepotkáváme…

Jana Novotná, Harmonie č. 4, 1995

BOHEMORUM SANCTI + ROSA MYSTICA

…David Eben, fils du célebre compositeur Petr Eben, habille les longues monodies d'une chaleur et d'une poésie rares, sans que jamais l'esthétique empruntée ne sombre dans une mievrerie ou une componction de mauvais gout. De son étroite et fructueuse collaboration avec le Chour Grégorien de Paris (cf. le disque rassemblant les deux chours, Toussaint, Requiem. Chant grégorien á Fontfroide, Jade), David Eben a gardé l'approche traditionnelle du grégorien selon les canons de Solesmes. Son ensemble dépasse cependant largement en qualité vocale les productions monastiques françaises: la cohésion de l'ensemble, l'unité de tembre, la parfaite diction (admirable accentuation du latin) et surtout, l'intelligence du texte chanté, font merveille. Il se dégage de ce chant une suavité, une douceur, un rayonnement tout á fait exceptionnels.Jamais lectures cantillées et psalmodies ne nous avaient paru á ce point captivantes (cf. Psaume 44, avec Alleluia entremelé, dans le disque Rosa mystica), jamais mélismes et accents ornementaux n'avaient été exécutés avec autant de ductilité et de souplesse (cf. dans le meme disque, Alleluia, Ave stillans melle), jamais enfin, plain-chant n'avait été habité avec autant d'intériorité mystique et de vivacité lyrique (superbe Salve Regina dans le disque Bohemorum sancti). Ce Plain-chant possede une vie intérieure qui manque trop souvent dans les productions d'un Ensemble Organum, par exemple: loin d'etre uniquement objet de microdissection paléographique, ce répertoire est avant tout oraison musicale, véritable efflorescence des sentiment humains les plus profonds.

Sylvain Gasser, Répertoire, No.2, Decembre 1996

…David Eben, syn slavného skladatele Petra Ebena, odívá dlouhé monodie do vřelosti a vzácné poezie a přitom tato vypůjčená estetika nesklouzne do vyumělkovanosti nebo do nevkusného lkaní. Ze své úzké a plodné spolupráce s Choeur Grégorien de Paris si David Eben zachoval tradiční blízkost ke gregoriánskému zpěvu podle kánonů ze Solesmes. Jeho soubor však vysoce převyšuje svou vokální kvalitou francouzské klášterní produkce: soudržnost souboru, jednota témbru, perfektní dikce (vynikající latinská výslovnost) a hlavně porozumění zpívanému textu - to vše je zkrátka vynikající. Z tohoto zpěvu se linou nevídaná líbeznost, sladkost, zářivost… Nikdy jsme neslyšeli zpívat církevní lekce a žalmy tak uchvacujícím způsobem (viz žalm 44 s prokládaným Alleluja na desce Rosa mystica). Nikdy melismata a ornamentální ozdoby nebyly provedeny s takovým tahem a ohebností (viz na téže desce Alleluja a Ave stillans melle). A konečně nebyl nikdy gregoriánský zpěv pojat s tak duchovním soustředěním a lyrickou životností (vynikající Salve Regina na desce Bohemorum sancti). Tento gregoriánský zpěv má vnitřní život, který příliš často chybí třeba v produkcích souboru Ensemble Organum. Tento repertoár je dalek toho být pouze objektem paleografického věrného přepisu, je skutečným vyzařováním těch nejhlubších lidských citů…

Sylvain Gasser, Répertoire, č.2, prosinec 1996

ROSA MYSTICA

Reprenant le méme princip que dans son anthologie précédente Bohemorum Sancti - lire le Monde de la Musique No. 202 - la Schola Gregoriana Pragensis a confronté autour du theme marial les sources les plus classiques du chant grégorien (fixées au VIIIe siecle) á des monodies et polyphonies élaborées en Boheme au XIVe siecle , dans la mouvance de la nouvelle piété mariale qui déferle alors sur l'Europe. L'interprétation, tres musicale, observe le délicat équilibre entre l'introversion des chants monastique et la démonstration musicologique de concert: traitée de façon légere, la maîtrise de la ligne (dans le graduel Audi filia par exemple) évolue dans une liberté de trait (Ave Maris stella) qui lui confere une grande originalité. Outre les monodies, la tres belle découverte que constituent les polyphonies tcheques á deux et trois voix nous incite á considérer cet enregistrement en priorité, tant le lyrisme particulier en est servi avec ferveur et simplicité.

Marc Desmet, Monde de la musique, Octobre 1996

…Dramaturgie tohoto projektu je velmi promyšlená a sleduje jak historické kořeny a širší evropský kontext, tak i domácí mariánskou tradici v jejích nejspecifičtějších projevech … jednotlivé hlasy, které občas dostávají příležitost v sólových verších některých skladeb, se ve frázování i barvě společného zpěvu dokonale pojí, rytmus střídání jednotlivých hudebních druhů, hlasových obsazení i skladebných sazeb je veden citem pro hudební logiku. Skladby, vytržené ze svého původního životodárného kontextu, tak našly své místo v celku, který je plně životaschopný. Dá se očekávat, že nadchne jak laické posluchače, tak i nejzasvěcenější zájemce o daný žánr…

Jana Vozková, Harmonie 3/ 1996

ANNO DOMINI 997

Již samotný název nového titulu pražského souboru Schola Gregoriana Pragensis odkazuje na významné tisícileté výročí smrti pražského biskupa sv. Vojtěcha. Svatovojtěšské tematice byla již dříve věnována část CD "Bohemorum sancti", pro kterou soubor nahrál průřez zpěvy officia ke sv. Vojtěchu zaznamenanými v pražských pramenech. Návrat k tomuto světci se však tentokrát děje ve zcela jiném kontextu.

Je pozoruhodné, jakým způsobem je formována struktura celé nahrávky. Jednotlivé chorální zpěvy nejsou vybírány pouze z českých pramenů - jak by bylo možné předpokládat v souvislosti s českým světcem - ale snaží se mapovat a dokumentovat široký záběr svatovojtěšské tradice, která - stejně jako život a působení sv. Vojtěcha - není ani zdaleka spjata pouze s českým prostředím.

Na fakt, že i dnes je možné a potřebné vnímat a udržovat svatovojtěšskou tradici, upozorňují dvě polyfonní a velmi čistě provedené skladby Petra Ebena, které zhudebňují části textů z legendy o sv. Vojtěchu.

V celém tomto širokém kontextu tak vnímám nový titul pražské "Scholy" ve dvou rovinách - v té první jako interpretačně bezchybné a inspirativní předvedení posluchači doposud neznámých liturgických zpěvů (působivé je zejména rozmístění zpěváků v chrámovém prostoru). Ve druhé rovině pak vidím pokus o návrat ke kořenům českého národa, ke kořenům a principům, které jsou dnes možná více, možná méně opomíjeny, které jsou však s životem českého národa neodmyslitelně spjaty. A právě letošní výročí může pomoci tyto kořeny poodhalit a vnímat ve světle rodící se nové české společnosti.

Michal Rataj, Harmonie 5/1997

LITURGICKÝ ROK

"Liturgický rok" je v pořadí již páté CD souboru Schola Gregoriana Pragensis, což je počet úctyhodný vzhledem k tomu, že řada nahrávek tohoto souboru, vydávaných nakladatelstvím Supraphon, začala teprve před čtyřmi lety. Soubor zřejmě čerpá i ze své dlouholeté předchozí zkušenosti s liturgickým zpěvem. Samotný projekt tohoto CD pak souvisí s cyklem pořadů na stejné téma, který pro Český rozhlas připravil a během roku 95-96 uvedl vedoucí Scholy David Eben. … Zmapovat na jediném šedesátiminutovém CD celý církevní rok je úkol složitý a jistě je možné řešit jej mnoha různými způsoby. Schola Gregoriana Pragensis zvolila svůj vlastní přístup, opřený o nejstarší vrstvu repertoáru gregoriánského chorálu, technicky dokonale zpívanou podle zásad "semiologické" interpretace, to jest s přihlédnutím k nejstarším bezlinkovým neumovým zápisům. V žádném případě nelze však zredukovat význam této nahrávky na jakousi antologii historické hudby. Ze zpěvů Scholy Gregoriany je cítit promeditovaný prožitek zpívaného textu a jeho významů.

Jemný poukaz na nadčasové a aktuální poselství, obsažené v gregoriánském chorálu, představuje i volba obrazové reprodukce pro sleeve-note. Najdeme zde nikoli snad obraz historický, ale Poslední večeři od Jana Zrzavého.

Jana Vozková, Harmonie 1/1998

ANTICA E MODERNA

Svým novým albem navazuje pražská Schola Gregoriana Pragensis dramaturgicky i "personálně" na své loňské svatovojtěšské CD (Anno Domini 997). Již tam zazněly dvě krátké skladbičky Petra Ebena jakožto určitý symbol nadčasovosti tradice sv. Vojtěcha.

… Při přehlédnutí dosud vydaných alb Scholy Gregoriany je možné sledovat její neustále se zlepšující vzájemnou souhru a vnitřní komunikaci - ať už na úrovni sólisty a sboru, vzájemně se střídajících menších skupin zpěváků, nebo celého souboru v unisonu. Jednotlivé zpěvy se nesou chrámovým prostorem velmi energicky, přitom však plynule a naprosto jistě "kopírují" latinské texty v přirozeně vystavěných gregoriánských formách. Tato "energická plynulost" jakoby přibrala druhý dech v kontextu hudebního myšlení Petra Ebena; velmi jemná unisonová barva souboru - podpořená Ebenovou harmonií - má v sobě jakousi vzletnou tendenci, slova jakoby chtěla být vyslána výš…

Vynikající sóla (viz zejména introitus Přijď, nevěsto má), jednota pěveckého výrazu a sametová barva unisona jsou kvality, které tvoří páteř alba. Rád bych se nechal v budoucnosti překvapit více podobnými hudebními projekty, které možná v dnešní době umožňují pochopit a naslouchat gregoriánskému chorálu hlouběji a v širších souvislostech, než je tomu u samostatných chorálových alb.

Michal Rataj, Harmonie 12/1998

CODEX FRANUS

Nejlepší nahrávky klasické hudby, jazzu a world music za rok 1999
V roce 1994 byly u nás poprvé oceněny nejlepší nahrávky v klasické hudbě a jazzu. … Ceny Harmonie se vědomě přihlašují k oceňování typu Gramophone Awards. … Výsledky výročních Cen Harmonie za rok 1999 byly vyhlášeny za účasti novinářů, zástupců gramofonových firem a zástupců sponzora. … V soutěži si vedla velmi dobře firma Supraphon, jež získala kromě vavřínu v kategorii "Nejlepší česká nahrávka klasické hudby" s CD Jiřího Bárty (Reflexe) i díky Schole Gregorianě Pragensis a CD Codex Franus primát v kategorii "Středověk a renesance".

Luboš Stehlík, Harmonie 6/2000

Franusův kancionál 1505-1999
Úsek českých hudebních dějin ohraničený léty 1500 a 1620 byl kdysi nazván dobou literátských bratrstev … a k těm, která známe poměrně nejlépe, patří i bratrstvo při kostele (dnes katedrále) sv. Ducha v Hradci Králové. Právě pro toto bratrstvo dal roku 1505 hradecký měšťan soukeník Jan Franus pořídit kancionál známý dnes pod jeho jménem. … Některé zpěvy Franusova kancionálu již byly nahrány, ale teprve nejnovější nahrávka souboru Schola Gregoriana Pragensis je opravdu "o něm". Až na několik málo výjimek obsahuje skutečně jen zpěvy zapsané ve Franusově kancionálu. Výběr je přitom "zaostřen" tak, aby repertoár kancionálu ukázal v jeho celé šíři a současně vyzdvihl jeho zvláštnosti. … Bylo by předčasné hádat, zda nová nahrávka Scholy Gregoriany Pragensis přispěje k tomu, aby do obecného povědomí pronikl adekvátnější obraz tehdejší hudební situace českých zemí; je však nesporné, že pomůže jedné významné hudební památce povystoupit z edic a analýz do světa živé hudby. A jakkoli napjatě snad Schola Gregoriana Pragensis čeká na reakce kritiky, jedním si může být jistá už teď: soukenický mistr Johannes Franus bude spokojen.

Jan Frei, Harmonie 5/1999

Codex Franus a jeho doba
Nová nahrávka SGP je zatím posledním článkem řady, jíž soubor zpřístupňuje českou chorální tradici a ranou polyfonii, článkem, kterým řada poprvé zasahuje do sféry latinské utrakvistické bohoslužby… Kaple sv. Václava na Zvíkově, kde bylo CD nahráno, je pro zpěv gregoriánského chorálu akusticky takřka ideální; dozvuk vytváří potřebný prostorový dojem, bez kterého zní zpěv a capella příliš suše (zvukomalebný efekt vánočního moteta Unde gaudent - Eya Dei - Nostra iocunda by se asi v sušší akustice ztratil), ale nepřeznívá tak dlouho, aby to škodilo srozumitelnosti zpěvu… Nakupení strofických písní v závěru vánoční části staví interprety před problém jejich rozlišení, s kterým se ovšem snadno vyrovnali - jednotvárnost hrozící při opakování téže melodie je odvrácena jednou střídáním přednesu sólového a sborového, jindy střídáním dvou částí scholy, jednou střídáním hlasově odlišných sólistů. Tam, kde se objeví jediná jednohlasá píseň mezi jinými hudebními druhy, se však interpreti nebáli zazpívat všechny tři strofy bez jakéhokoli ozvláštnění (velikonoční E morte Pater), a to k dobru věci: po důkladném využití všech možností barevné škály (a ta je u SGP díky známé hlasové odlišnosti jejích členů opravdu široká) je to právě "pouhý" sborový jednohlas, co nápěv písně a jeho nenápadnou rafinovanost doslova rozsvítí. Nahrávka překonává i interpretační a dramaturgická úskalí daná faktem, že latinská utrakvistická bohoslužba s oblibou prokládá chorál menzurálními písněmi… SGP patřičného kontrastu dosahuje hlavně přísným respektováním rytmiky písní… Graficky zdařilý booklet obsahuje kromě krátkého, ale hutného komentáře D. Ebena skoro všechny texty s překlady. Provedení celého projektu tak nezůstává nic dlužno jeho významu.

Jan Frei

ADORATIO CRUCIS

Nová nahrávka exkluzivního interpreta Supraphonu, mužského vokálního souboru Schola Gregoriana Pragensis, se tentokrát tematicky dotýká samé podstaty křesťanské víry, a sice jejího základního mysteria - kříže. Repertoár, který se k fenoménu váže, pochází z liturgie Svatého týdne - zejména Velkého pátku - a patří k nejstarší vrstvě gregoriánského chorálu. Kříž začali křesťané uctívat v polovině 4. století, součástí liturgie Velkého pátku se obřad uctívání stal ve století devátém.

Ve středověké interpretační praxi byli do liturgie často zapojování i žáci katedrálních či klášterních škol. To se odrazilo i v obsazení nové nahrávky: vedle Scholy Gregoriany Pragensis účinkuje renomovaný chlapecký sbor Boni Pueri. Nahrávka má špičkové dramaturgické (umělecký vedoucí Scholy David Eben je muzikolog a přední specialista na nejstarší stylová období) i interpretační parametry, kontrast stylově sofistikovaných a intonačně dokonale ovládaných mužských a chlapeckých hlasů vnáší do chorální poetiky neobyčejně svěží a přitažlivou atmosféru.

Sph, Harmonie 4/2000

Devotion of the Cross…The singing is wonderful; both the Schola Gregoriana Pragensis and the boys' choir Boni Pueri have a firm, rich tone that should be the envy of any choir, whatever its repertoire. They also demonstrate a clear understanding of the musical-liturgical structure of what they sing, phrasing with great suppleness and sensitivity. The antiphon Ave rex noster (from Paris, B.N. lat 903) demonstrates well what the men's voices are capable of, for example, and is followed to great effect by the silvery but full tone of the boys in the Pueri Hebraeorum from the Graduale Triplex.

When boys and men combine, the effect is magical, as one can hear in their triumphant renditions of Gloria laus and Vexilla regis. Of particular interest is the Czech chant tradition to be heard in the two Good Friday Lamentations, Ursus insidians and Quomodo obscuratum est aurum, from manuscript XV A in the Národní Museum, Prague; and there is also a fine Litany and the antiphon Adoramus te Christe from Benevento, Archivo capitolre 34, which finish the Holy Week and Adoration of the Cross selections respectively. The disc concludes with the beautiful responsory Congregati sunt as a symbolic transition from the Crucifixion to the Resurrection.

This is chant singing of a very high level indeed, and deserves the warmest of recommendations.

Ivan Moody, International Record Review, June 2000

Zpěv je výtečný; jak Schola Gregoriana Pragensis tak chlapecký sbor Boni Pueri mají spolehlivý, bohatý zvuk, jaký by jim mohl závidět každý sbor, ať už se zabývá jakýmkoli repertoárem. Tím, jak zpívají, ukazují také hluboké pochopení vazby hudby na liturgii, frázují s úžasnou ohebností a citlivostí. Například antiphona Ave rex noster (Paříž, B.N. lat 903) dobře ukazující, čeho jsou mužské hlasy schopny, je nesmírně efektně následována stříbřitým ale přitom plným tónem chlapců v Pueri Hebraeorum z Graduale Triplex.

Při spojení chlapeckých a mužských hlasů je dojem magický, jak může každý slyšet v jejich jásavém podání Gloria laus a Vexilla regis. Zvláštní pozornost si zaslouží česká chorální tradice, jak ji můžeme slyšet ve dvou velkopátečních lamentacích Ursus insidians a Quomodo obscuratum est aurum z rukopisu XV A z Národního muzea v Praze; a také krásná litanie a antiphona Adoramus te Christe z Beneventa, Archivo capitolare 34, které postupně uzavírají bloky věnované Svatému týdnu a Uctívání kříže. Disk končí překrásným responsoriem Congregati sunt, symbolickým přechodem od Ukřižování ke Vzkříšení.

Toto je chorál zpívaný na vskutku velmi vysoké úrovni a je hoden toho nejvřelejšího doporučení.

Ivan Moody, International Record Review, červen 2000

ACH HOMO FRAGILIS

…Pravděpodobně se budu až trapně opakovat, zmíním-li, že předností tohoto souboru jsou barevně zajímavé hlasy, schopnost vedoucího Davida Ebena neméně zajímavě je kombinovat a pečlivá práce s textem. Málokdy se setkáme s interprety, kteří by textu tolik vycházeli vstříc. Rozhodně pak není třeba mít obavy z šedě stejných středověkých zpěvů, například rozdíly mezi téměř zoufalým zvoláním Odejmi od nás, Pane, všechny naše nepravosti… a pokornou prosbou Beránku Boží, který snímáš hříchy světa… (č. 5) v rámci jednoho zpěvu jsou více než patrné, u …ze srdce jásá zástup kleriků chrlící písně (č. 11) poznáte zase i přes latinu, že jde o "něco veselého". Výběr "skladeb" je sice pestrý (různé charaktery, formy, nápěvy), ale díky zřetelnému tematickému sjednocení není roztříštěný. Přirozeně vystavěné gradace, oblouky vyvolávají dojem, jako by člověk plul na chvíli klidném, chvíli rozbouřeném moři, každopádně na moři, které je stále v pohybu. Kromě v podstatě dokonalého sezpívání souboru jako celku nelze opět nevyzdvihnout expresivní sólové části v podání Stanislava Předoty (lejch Ó, Maria, matko Božie - č. 9) nebo Mariána Krejčíka (lejch Vanitas vanitatum - č. 18). Hostem alba je mezzosopranistka Petra Noskaiová, která ve třech sólových vstupech nejen ozdobila jinak čistě mužský snímek - nelehké lejchy zvládla znamenitě -, ale výborně též do celé koncepce zapadla. Její hlasové vybavení dovoluje například "zabarvit" mužské hlasy, aniž by z nich vyčnívala (O felicem genitricem / Bohu svému - č. 3). Chcete-li se tedy pokochat českou středověkou hudbou nebo si trochu nabourat své představy o ní, zamyslet se, tento snímek je pro vás jako dělaný. Nudit se u něj rozhodně nebudete.

Dina Šnejdarová, Harmonie 12/2002

MAIESTAS DEI

Soubor Schola Gregoriana Pragensis již v minulosti ozdobil některé své nahrávky (Rosa mystica, Codex Franus a Ach, homo fragilis) skladbami P. W. de Grudencz. Nalézá v něm ideální repertoár, který nechává vyniknout jeho kvalitám: v tutti vyznívá kontrapunkt s jasnou zřetelností, hlasy sólistů se rozpoznají svou osobitostí. Můžeme vzpomenout vysoký tenor Hasana El-Duni, který má nádhernou barvu v triích Presidiorum a Plaude euge. Vícehlas a chorál na sebe navazují beze zlomu: je to znak velkého umění, které soubor dokáže skrýt za zdáním lehkosti.

Marc Desmet, Le Monde de la Musique, září 2005