Koncertní kritiky
Stimmkunst erklingt im verwaisten Kloster
Das Konzert „Rosa mystica“ erfreute im Weingartener Kreuzgang viele Zuhörer
Es war nur ein Konzert im spätgotischen Kreuzgang des verwaisten Klosters in Weingarten. Aber als die in kuttenähnliche weiße Leinengewänder gekleideten acht Mitglieder der „Schola Gregoriana Pragensis“ singend durch den Kreuzgangsflügel zum Podium gingen, hätte man sich gerne noch länger der Illusion eines bewohnten klösterlichen Raumes hingegeben.
Die Konzerte sind dort immer etwas Besonderes: Nur bestimmte Musikliteratur eignet sich dafür und kaum etwas so gut wie ein reines Vokalkonzert mit gregorianischer Musik aus dem mittelalterlichen Europa im ersten und böhmischer mittelalterlicher Musik im zweiten Teil.
Mit „Ora pro nobis“ zogen die überwiegend jungen Männer unter der Leitung von David Eben ein, der die Schola 1987 gründete und seither als ihr Leiter auf Tourneen und auf Festivals in aller Welt begleitet. Er singt selbst mit und dirigiert in ausgreifenden, aber präzisen Handbewegungen, die aussehen, als würde er überdimensionale Schleifen zu einem Gewebe verknüpfen.
Die ältesten Mariengesänge wie der beeindruckende Hymnus „Ave maris stella“, das Offertorium „Ave Maria“ oder die Responsorien wechselten sich in ihren komplexen Tonfolgen oder im kristallklaren Unisono mit der hellen Stimme des Vorsängers bei der „Lectio“ aus dem Prophetenbuch des Isaias ab.
Besonders schön zum Abschluss dieses ersten Teils das Antiphon „Salve Regina“, die früheste überhaupt erhaltene Melodie zu diesem Marienlob, das sich in sehr tiefen Tönen wunderbar ruhig und konzentriert entwickelte.
Mit einer kleinen Moderation leitete David Eben zum zweiten Teil des Konzerts über – es folgten Mariengesänge aus böhmischen Quellen des 14. und 15. Jahrhunderts, die vor allem in den einzelnen Motetten und Cantiones sehr viel bewegter, schneller und fröhlicher wirkten. Dies ist im ausgehenden Mittelalter durch die gegenseitigen Einflüsse der höfischen Musik auf die Sakralmusik erklärbar, während die „Officium“-Gesänge, die in die Liturgie eingebettet waren, dagegen noch fast frühmittelalterlich anmuteten.
Ein kurzweiliges Vergnügen
Ganz wunderschön „Prelustri elucencia“ von Petrus Wilhelmi de Grudencz, mit den wie im Echo ineinander verschränkten Stimmen. Aber auch die übrigen kürzeren Cantiones zeigten die hohe Stimmkunst des Ensembles, von denen jedes einzelne Mitglied über eine individuelle Solistenstimme verfügt und daher in der Lage ist, den Vorsänger zu geben oder wie in der Lectio allein zu singen.
Daher war dieser musikalische Bilderbogen der Sakralmusik des Mittelalters auch ein kurzweiliges Vergnügen – mal besinnlich und meditativ, mal heiter, mal von äußerster Strenge, Klarheit und Ordnung. Immer aber überwog die Reinheit der Artikulation und Modulation der Stimmen.
Und somit hatten sogar die Glocken der Basilika keine Chance gegen das strahlende Marienlob zum Schluss – das „Ave Regina celorum“ in seinem vollen dunklen Ton, vor dem die helleren Stimmen der Schola perfekt abgestuft aufleuchteten. Als Zugabe für den begeisterten Applaus sang die Schola noch eine dreistimmige französischen Marienmotette aus dem 13. Jahrhundert in einem sich gleichsam wiegenden Rhythmus.
Dorothee L. Schaefer, Schwäbische Zeitung Online
Dachauer Schlosskonzert: Auf Zeitreise mit der Schola Gregoriana Pragensis
Dachau - Jedes Konzert ist eine Zeitreise. Die Schola Gregoriana Pragensis gab im zweiten Schlosskonzert des Winters einen Einblick in die Frühe Neuzeit - die Zeit der großen kirchlichen Richtungskämpfe.
Endlich lächelten David Eben und seine sieben Sänger. Das Dachauer Publikum überschüttete die Schola Gregoriana Pragensis und ihren Leiter mit warmen Beifall. Davor lag eine Stunde Konzentration, Perfektion und Schönheit.
Die Prager Musiker hatten sich den Rahmen einer Rorate-Messe vorgegeben - einer Votivmesse zu Ehren Marias, die in der Adventszeit vor Sonnenaufgang begangen wird. In manchen katholischen Gegenden sogar täglich, bis weit in die zweite Hälfe des vorigen Jahrhunderts hinein. Eben und seine Mannen hatten sich indes nicht der traditionellen katholischen Liturgie bedient, sondern interpretierten Gesänge und Texte aus der Epoche der Glaubenskämpfe, die in ihrer Heimat mit besonderer Vehemenz zwischen dem 15 . und 17. Jahrhundert ausgetragen worden waren - von der Verbrennung des tschechischen Reformators Jan Hus (1369 - 1415) bis zum Dreißigjährigen Krieg, der durch den Prager Fenstersturz im Jahre 1618 ausgelöst wurde. In diesem Spannungsfeld bewegten sich die böhmisch-tschechischen Kirchengemeinden. Tschechisch wurde zur Sprache der Reformation.
Deswegen sang die Schola viel in ihrer Muttersprache, angefangen bei der Antiphon, dem Wechselgesang zwischen Kantor und Chor vor dem Introitus. Es folgte eine Demonstration der Möglichkeiten ein- und mehrstimmigen Gesangs: Das Rorate entfaltete sich zu einem filigranen Geflecht, bei dem die Grundmelodie von bis zu vier Stimmen umspielt und überlagert wird. Das Auf und Ab der Melodien trägt manche im Auditorium hinweg, einige Augen sind geschlossen, alles ist Klang. Immer wieder bezog das Konzert eine eigentümliche Dynamik aus dem Wechselspiel zwischen komplexer gregorianischer Polyphonie und den frühen einfachen Kirchenliedern. Höhepunkte waren das von drei Sängern dreistimmig vorgetragene Kyrie und das Graduale, das sich zu fünf Gesangslinien auffächerte mit dem jubelnden Tenor Hasan El-Dunia an der Spitze.
In solchen Stücken scheint die Freude an den Möglichkeiten der Musik deren liturgischen Ursprung weit hinter sich gelassen zu haben - die Kunst wird zu ihrem eigenen und einzigen Zweck. Man kann sie bestaunen und genießen, wie sonst nur die Schöpfung selber. Vermutlich verlassen die Prager bei ihren Interpretationen hin und wieder den Boden historischer Überlieferung - den Zuhörern mag das gleichgültig sein: Sie werden Zeugen eines zeitgenössischen Kunstwerks. Und damit sich dieses nicht in der kalten Winterluft verflüchtigte, bot Bariton Marek Ulc die Werke des Ensembles auf Silberscheiben feil - entspannt lächelnd übrigens. Auf der CD „Adventus Domini“ kann man das Konzert nacherleben. Nicht nur zu Weihnachten. (kra)
Adventus Domini - Dachau 3. 12. 2012
Chorál v pražské katedrále
Neváhám říci, že jedno ze skutečných duchovních ohnisek dvoutýdenních Svatováclavských slavností bylo zažehnuto úterním koncertem v kostele sv. Martina ve zdi… Tentokrát v kněžišti stanul … David Eben, aby spolu se svou "sedmičkou" … ukázal, kde tkví kořeny křesťanské hudební spirituality… Gregoriánský zpěv u nás má (spíš měl) svou tradici, ale při poslechu Ebenových choralistů vysvitne, že teď je to právě ono. Obligátní téma z dějin hudby najednou zazáří - nehledě na latinu - jako živoucí a dokonce naléhavá výpověď. Zdánlivě prostý zpěv je náhle plný obsahu, a to díky historické poučenosti, intonační jistotě a hlavně výrazové přesvědčivosti souboru. Vskutku pěkná a názorná ukázka, jak hledat skrytý význam v hudbě…
Julius Hůlek, Lidové noviny, 29. září 1994
Hudební pocta svatému Václavovi
Na svátek všech Václavů, 28. září, skončil v Praze Mezinárodní festival duchovní hudby Svatováclavské slavnosti… Pořadatelé dobře odhadli vzájemnou vazbu prostředí s typem hudby; jednotlivým prostorám odpovídal i zájem publika, snad až na jediný případ, kdy na vystoupení nazvané Antica e Moderna souboru Schola Gregoriana Pragensis přišlo ke Klimentovi tolik zájemců, že totálně zaplnili celý kostel a ještě jich část zůstala venku. Gregoriánský chorál v podání Scholy vedené Davidem Ebenem přitahuje dnes málem magicky: v pojetí pečlivě studovaném a interpretačně neobyčejně životném se tato prastará duchovní hudba, přednášená osmi mužskými hlasy, zcela vážně uchází o přízeň mladého diváka vedle tvrdého komerčního "soundu" popu i vedle záplavy lacinějších výtvorů meditativní new age šitých dle jednoho vzoru. V druhé polovině koncertu zazněla i kompozice Davidova otce Petra Ebena Liturgické zpěvy. Inspirace gregoriánským chorálem spolu s melodickými a rytmickými prvky blízkými dnešnímu hudebnímu osvětí, opět v provedení Scholy s autorem u varhan, vzbudila nadšení a znamenala jeden z největších úspěchů festivalu…
Olga Jelínková, Denní Telegraf, Praha, 30. září 1995
Renesance gregoriánského chorálu
…Ačkoliv byl gregoriánský chorál po staletí jedním z nejdůležitějších inspiračních zdrojů evropské hudby, zdálo se ještě nedávno, že tato velmi stará jednohlasá vokální forma pomalu vymírá. Ale stal se zázrak. Gramofonová firma EMI vydala před několika lety nahrávky (ještě ke všemu dvacet let staré) skupiny španělských mnichů, kteří naráz vstoupili do hudebních dějin: "Coro de mojes del Monasterio Benedictino de Santo Domingo de Silos." … Mladí lidé mají rádi středověkou mystiku, jakou například již řadu let připravuje skupina Sequentia nebo módnější skladatelé typu Pärta, Góreckého a Jiráska. Nepříliš daleko stojí i gregoriánský chorál, který má navíc stále i náboženskou funkci. V malé belgické pohraniční vesničce Watou, kde bys kamenem do Francie dohodil, mají světovou raritu, Mezinárodní festival gregoriánského chorálu. Festival se pořádá tříročně, tento rok byl již 6. ročník a účast byla opravdu skvělá, nejen co se týká sborů, v tomto druhu hudby se jim říká schola, ale i specialistů. Ti se sešli ve Watou v hojném počtu, ať už přijeli z Paříže, Berlína, Vídně, Bologni, Budapešti či Hiroshimy.
Kdo patřil k festivalovým vrcholům? Určitě Schola Gregoriana Pragensis. Tato počtem malá schola se pod odborným vedením Davida Ebena propracovává k vůdčím skupinám gregoriánského chorálu vůbec; jejich nová kompaktní deska to jen potvrzuje. David Eben studoval v Paříži u Choeur Grégorien de Paris. … O festival ve Watou byl skutečně velký zájem nejen ze strany interpretů, ale i posluchačů. Slavnostní mši přenášela eurovize do osmi zemí a festivalu se zúčastnilo 10 000 posluchačů. Účast na festivalu mohu příznivcům gregoriánského chorálu jen doporučit, jen si musejí opět tři roky počkat.
Mirek Černý, Harmonie 7/1997
Čeští hudebníci sklízejí ovace v Izraeli
S mimořádným úspěchem a zájmem publika se setkal v Izraeli český soubor Schola Gregoriana Pragensis… Po prvním zcela vyprodaném koncertě vysílala televize pořad s uměleckým vedoucím skupiny Davidem Ebenem… Již před příjezdem hudebníků na koncerty upozornily všechny hlavní izraelské deníky a první program televize i rozhlas. Původně bylo plánováno sedm vystoupení, ale pro velký zájem publika bude turné ukončeno mimořádným koncertem opět v Jaffě. V sobotu soubor předvede program nazvaný "Čestí světci v nebeském Jeruzalémě" na jeruzalémské Olivové hoře.
sva pz xdv, České noviny - Tel Aviv / Praha 6. ledna 1999 (ČTK)
Sonda do staré hudby
Řada koncertů věnovaných staré hudbě měla na letošním Pražském jaru podobu programově rozmanitou. … Na koncertě ve středu 26. května kostel zažil svůj velkolepý den. Zdálo se, že se již dopředu naladil na tu pravou vlnu - na devět mužských hlasů Scholy Gregoriany Pragensis, jejichž zpěv se toho večera nesl tak, jako zde nikdy předtím. Druhým zážitkem koncertu byl jeho program - premiérové uvedení repertoáru dochovaného v jediném pramenu z počátku 16. století, královéhradeckém Franusově kancionálu. U repertoáru souboru Davida Ebena jsme zvyklí na převahu jednohlasého gregoriánského chorálu. V případě pražskojarního koncertu se však jednalo o příjemně pestrou směsici jednohlasých zpěvů, samostatných či kombinovaných duchovních písní a mnohdy velice "moderních" vícehlasých kompozic. Ojedinělou se nestala pouze akustika koncertní síně, ale také atmosféra koncertu - naladění publika, které naslouchalo jako u vytržení, ticho, v němž snad bylo slyšet polknutí posluchače na druhé straně kostela a v neposlední řadě pak nadšený potlesk, který donutil zpěváky ke třem přídavkům a naopak naprosto nezvykle nedovolil jedinému posluchači utéci předčasně do šatny a domů. Přestože jsou za vrcholy festivalu považovány mohutné orchestrální koncerty a virtuózní recitály houslových hvězd, koncert Scholy Gregoriany Pragensis působil svojí hloubkou, profesionalitou podání a atmosférou neméně vrcholně.
Lucie Chvátilová, Harmonie 8/1999
…Quite another dimension came through when the choir Schola Gregoriana Pragensis, lead by David Eben, son of the composer Petr Eben, performed Vesperae de beate Maria Virgine in Oslo Cathedral Monday. The Gregorian prayer was in its simpleness and with its interaction between words and music endlessly beautiful. The choir, which has done this liturgical music to its medium of expression, lifted and gave it also a glimpse of a tradition that with us belonged in a time when the main church of the town was called St. Hallvard and stood quite another place than today's Cathedral.
Idar Karevold, Aftenposten, Oslo, March 2003
Zcela jiná dimenze se objevila, když soubor Schola Gregoriana Pragensis, vedený Davidem Ebenem, synem skladatele Petra Ebena, v pondělí provedl Vesperae de beate Maria Virgine v katedrále v Oslo. Gregoriánská modlitba byla vzájemným působením mezi slovy a hudbou ve své prostotě nekonečně krásná. Soubor, který učinil z této liturgické hudby prostředek ke svému vyjádření, ji pozvedl a rovněž obdařil zábleskem tradice, ke které jsme přináleželi v době, kdy hlavní chrám města byl zasvěcen Sv. Hallvardu a stál na docela jiném místě než dnešní katedrála.
Idar Karevold, Aftenposten, Oslo, březen 2003
Golden and pure colours of sound from late Middel Ages filled the archways of Gamle Aker church during the concert with Schola Gregoriana Pragensis. The theme of this year's church music festival is the music of the Middle Age and with one of the world's leading ensembles within gregorianism placed under the almost 900 years old basilica, the framework was optimal. The octet, lead by David Eben, diminished the leap in time with its tender and sober performance. This is godgiven music, which is to be performed gently, without embroidering. Both the unanimity and sound was lifted by the male voices with effortless ease and with great self-confidence…
Lars O. Flydal, Vart Land, Oslo, March 2003
Zlaté a čisté barvy zvuku pozdního středověku naplnily klenby kostela Gamle Aker při koncertě Scholy Gregoriany Pragensis. Koncertem jednoho z předních světových souborů gregoriánského chorálu v téměř 900-leté bazilice bylo optimálně naplněno téma letošního festivalu duchovní hudby - hudba středověku. Oktet vedený Davidem Ebenem nás přenesl přes časovou propast svým citlivým a rozvážným výkonem. Je to hudba od Boha, kterou je třeba provádět jemně, bez přikrašlování. Obojí - jednotnost i zvuk - bylo mužskými hlasy předneseno s nenuceným klidem a s velikou sebedůvěrou.
Lars O. Flydal, Vart Land, Oslo, březen 2003
Grégorien Une improbable rencontre
En prélude de sa vingtième édition, vendredi soir en l'abbatiale Saint-Trophime d'Eschau, le festival Voix et Route Romane proposait la confrontation de deux ensembles que tout oppose. Un bonheur de pureté.
La venue de la Schola Gregoriana Pragensis constitue un événement en soi pour les passionnés de plain-chant, et le programme - une dévotion mariale à travers les siècles - s'articule autour des psaumes, antiennes et répons consacrés à la vierge Marie, chantés par une huitaine de tchèques dirigés par David Eben, dont le savoir-faire a été maintes fois récompensé par la presse spécialisée.
Anonymes et élus locaux, en foule compacte dans ce haut lieu roman du Xème siècle, s'imprègnent en silence de la monodie parfaitement ajustée, des solos veloutés des responsoriaux, des lectures hypnotiques, du phrasé ondulant. Le geste de David Eben accompagne visuellement l'élasticité musicale, les bras extraordinairement fluides traçant des volutes.
Tout en nuance dans la continuité, la Schola consacre sa première partie, très statique, au répertoire le plus ancien et enchaîne avec des morceaux issus des sources tchèques des XIVe et XVe siècles. Cette présentation didactique met ainsi en lumière l'apparition d'un rythme balbutiant, voire syncopé, et cède à la polyphonie, dans les pièces à deux voix de Petrus Wilhelmi de Grudencz ; l'Ave Regina cælorum conclusif, à trois voix, s'ouvrant sur la suite du festival.
Gracieuse collision
Voix et Route Romane a titré son édition Cum Jubilo - avec joie : l'injonction synthétique, en décalage avec l'austérité rigoriste grégorienne, résonne avec justesse lors des interventions de l'ensemble féminin Plurielles glissées dans le programme. De la couleur des tenues à leur nombre - elles sont une bonne vingtaine --, en passant par l'écriture polyphonique, le choix de pièces contemporaines ou le positionnement en cercle pour chanter, tout concourt à provoquer une gracieuse collision, qui n'entame guère le recueillement.
Le magnifique travail de Jean-Philippe Billmann porte des fruits juteux, en témoignent deux pièces d'une redoutable difficulté rythmique. Dans Tota pulchra es de Duruflé, les voix s'apostrophent de manière rapprochée, jaillissant comme l'eau d'une fontaine, alors qu'elles s'entrechoquent dans l'Ave Maria du canadien McIntyre pour créer un hoquet sur la voyelle A. Les oeuvres de Kodaly et celles des contemporains Busto et Kostainen, plus vaporeuses, font accéder l'auditoire à des voies célestes.
Les deux ensembles invités partageant désir spirituel et exigence de pureté dans l'interprétation, on regretterait presque, au terme de cette forte rencontre, de ne pas les voir musicalement réunis.
© Dna, Mercredi le 05 Septembre 2012
Eschau Un concert exceptionnel
Le festival Voix et Route Romane a fait étape, il y a peu, à l'abbatiale St-Trophime d'Eschau, le temps d'un concert d'exception.
Il était difficile de trouver une place au sein de l'abbaye St- Trophime d'Eschau qui accueillait récemment la Schola Grégoriana Pragensis et l'ensemble vocal féminin Plurielles, dirigés respectivement par Denis Eben et Jean-Philippe Billmann. Ils étaient réunis pour une soirée pleine émotion.
Leur concert à Eschau était la première étape d'un itinéraire de musique médiévale et de découverte du patrimoine roman alsacien propre à ce festival 2012 porté par l'association Arts et Lumières en Alsace. Depuis 20 ans, cet événement propose en cette période de l'année un voyage autour de la musique ancienne et des plus beaux édifices qui jalonnent la route romane d'Alsace.
La Schola Gregoriana de Prague, composée de huit chanteurs, se produit en République Tchèque mais également dans toute l'Europe. Ce groupe affectionne tout particulièrement la musique ancienne, notamment le répertoire grégorien des IXe, Xe et XIe siècles.
Ce chant sacré puise ses origines au coeur du Moyen Âge. L'ensemble vocal Plurielles de Strasbourg est un choeur de 26 chanteuses au répertoire multiculturel, qui aime la diversité et l'association entre musique et culture mais toujours dans la plus grande exigence. Un mélange des genres ? Pas tout à fait car cette édition 2012 du festival intitulée « Cum Jubilo » porte bien son nom. On pouvait parler d'une grande joie émotionnelle en écoutant ces voix merveilleuses qui semblaient mettre en communication l'homme et le céleste.
Le programme « Rosa mystica » de La Schola a mis en relief la dévotion mariale à travers les siècles en interprétant des hymnes, psaumes dont les mélodies exigent des qualités vocales subtiles. Le répertoire débutait par le « vieux fonds » grégorien pour terminer sur des chants du XIVe siècle.
Les chanteuses de l'ensemble Plurielles introduisait ponctuellement d'étonnantes scissions de style en écho au « plain-chant » médiéval en interprétant des pièces de compositeurs contemporains qui ont su traduire avec bonheur le répertoire grégorien dans le langage d'aujourd'hui. Un moment de communion totale et un état de grâce pour un public venu nombreux s'imprégner d'émotion et de paix. Une soirée magique pour un auditoire pris sous le charme de voix superbes et d'un cadre idéal.
Le festival Voix et Route Romane continue son chemin et propose d'autres temps forts dont les prochains se dérouleront vendredi 7 septembre à Rosheim et samedi 8 septembre à Gueberschwihr.
2012, M. Ey, www.voix-romane.com
Gesang mit der Poesie der Einfachheit
Einen krönenderen Abschluss für die Bursfelder Sommerkonzerte hätte sich der Mündener Kulturring wohl kaum wählen können: Mit der Schola Gregoriana Pragensis erwartete das Publikum einer der besten Interpreten des gregorianischen Chorals in ganz Europa. Unter der Leitung von David Eben präsentierten die Sänger kirchengesänge aus dem Paris des 13. Jahrhunderts – und taten dies mit unnachahmlicher Tiefe und Ruhe. Sanft und ohne unnötige Schnörkel wussten die Sänger die Klarheit und Transparenz der monodischen Eingangs-Conducti zu schätzen.Intensiv und durchdringend erschallte auch das musikalische Repertoire der Marienmesse, ohne dabei jemals eruptiv, oder gar aufdringlich zu werden.
Ganz im Gegenteil: Gerade die Lesungen aus dem Evangelium überzeugten durch ihre gestochen scharfe, strenge Schönheit und ihre fast schon asketische Nüchternheit. Frei von subjektiver Harmonik
malten die Sänger das Wort Gottes nach und ließen dabei besonders durch ihre klare, lateinische Diktion eine leben-dige Wechselwirkung zwischen Wort und Musik entstehen.
Besonders in den Solo-Passagen entfalteten die gesungenen Gebete ihre volle meditative Kraft. Einstimmigkeit, archaische Melodik und freie Rhythmik verliehen der uralten Gesangsform nicht nur eine reinigend-kontemplative Natur, sondern auch eine fast schon hypnotische Wirkung, die das spirituelle Urempfinden der Zuhörer mit Hingabe kitzelte. Mit großem Verständnis der musikalisch-liturgischen Struktur entlockte der Chor den Bibelpassagen evokative Klänge voller Geschmeidigkeit und Empfindsamkeit.
Es war genau diese Poesie der Einfachheit, die es dem Ensemble erlaubte, zwar atmosphärische und sinnträchtige Melodien zu entwerfen, sich dabei aber deutlich von der Gregorianik des verklärten New Age Mystizismus abzusetzen. Die Schola Gregoriana Pragensis präsentierte eben keine Musik aus anderen Sphären, sondern Musik, die nicht zuletzt durch ihre intime Nähe von Menschlichkeit und friedvoller Geborgenheit erzählte.