F.A.Q.

Co to je gregoriánský chorál?

Stručná učebnicová definice praví: gregoriánský chorál je jednohlasý bohoslužebný zpěv latinské církve, jehož základní jádro se ustálilo zhruba koncem osmého století v oblasti francké říše - tedy na území dnešní Francie. K tomu je možno ještě dodat, že gregoriánský chorál je skutečně základ celé evropské hudby a představuje nesmírně členitý repertoár s velikým bohatstvím forem - od zcela prostých typů zpěvu blízkých pouhé recitaci textu až po rozsáhlé klenuté melodie virtuózního charakteru. Myslím však, že bohatství chorálu nespočívá jenom v jeho hudebních kvalitách, ale také v jeho spirituálním rozměru. Gregoriánský chorál je jako laserový paprsek, který je schopen zaměřit se s léčivou silou přímo na bolestivé místo lidské duše.

Kde získáváte notové materiály?

Pro okruh takzvaného starého fondu - základního jádra gregoriánského chorálu - edice již částečně existují. Tato vydání se objevila zásluhou mnichů z kláštera Solesmes ve Francii. Tam také byla v 19. století zahájena reforma gregoriánského chorálu. Repertoár se vydává v kvadratické notaci, v níž lze číst jednotlivé intervalové vzdálenosti. V některých případech se paralelně s ní objevují i zápisy dvou neumatických rukopisů. Ty jsou důležité pro rytmickou stránku podání, pro to, která nota je důležitá a která naopak lehká, ornamentální. Co se týká české chorální tradice, tam většinou edice chybí, takže si přepis musíme vyrobit sami přímo z rukopisu. Má to ovšem zas tu výhodu, že člověk může sledovat celý proces "vzkříšení" určitého zpěvu od přepisu z pramene přes nácvik se souborem až ke vzniku zvukového záznamu.

Co to jsou neumy?

Nejvýstižnější popis, který často užívám, je "rozsypaný čaj". Musím ovšem ihned zdůraznit, že ty všelijaké čárky a háčky nad texty jsou velmi promyšleným systémem, který v mnoha ohledech předčí současnou moderní notaci. Zápis je však postaven na jiném principu. Počítá totiž s tím, že mnich zná melodii zpaměti, a tak notace znázorňuje pouze relativní pohyb melodie, tj. zda stoupá nebo klesá; současně však jsou tyto středověké notační znaky schopny vyjádřit s velkou přesností mnoho výrazových nuancí, které například naše dnešní notace popsat nedokáže.

Jak řešíte otázku výslovnosti?

Občas se tento problém dramatizuje více, než je zdrávo. Používáme výslovnost latiny podle pramenů. Měkkou italskou (např. excelsis, agnus jako "ekšelsis", "aňus") pro starý fond, který se opírá o západní tradici, a tvrdou středoevropskou ("ekscelsis", "agnus"), pokud zpíváme z českých a jim blízkých pramenů. Zcela jednoduchý recept.

V jakých oblecích zpíváte?

Je to alba, tedy oděv, který si i dnes ministranti či zpěváci mohou obléknout, jdou-li k oltáři. Není to tedy žádný kostým nebo jeho stylizace.

Jedná se v případě gregoriánského chorálu o meditativní hudbu?

Ano. Monotónnost chorálu vede jistě k meditaci, leckteří v ní spatřují i hudební minimalizaci a sepjatost s východoasijskými hudebními kulturami, o nichž se soudí, že mají uklidňující, ba dokonce až léčivý náboj. Nezapomínejme však, že chorál je především modlitbou. Říká se, že zpěv žalmů má jakousi samočistící schopnost, a tak snad ani není možné, aby se to v nitru citlivého člověka nějak neodrazilo.

Soubor vznikl v roce 1987, dva roky před sametovou revolucí. Byly začátky provozování liturgického zpěvu nesnadné?

Naše práce byla tehdy dokladem čirého altruismu. Zpočátku jsme byli tři a v prvních letech byla naším hlavním cílem liturgie. Zpívali jsme většinou z kůru, aby na nás nebylo příliš vidět. Ale samozřejmě jakákoliv perspektiva profesionální dráhy nepřicházela v úvahu. Takže jsme soubor opravdu založili s cílem zpívat chorál při bohoslužbách. Až po devadesátém roce se otevřely možnosti ke koncertování, nahrávání a podobně.

Jaká jsou pěvecká specifika interpretace gregoriánského chorálu?

Gregoriánský chorál vyžaduje především obrovskou preciznost. Vysoké nároky jsou kladeny také na homogenitu zvuku; žádný jednotlivec by neměl z celku vyčnívat, což je vždy záležitostí delšího sezpívávání. Ale i v tom případě zůstává každý sólistou, neboť v obnaženosti jednohlasu je každé zaváhání v intonaci i souhře okamžitě slyšet. Vedle částí ve sborovém zvuku jsou zde i náročné sólistické pasáže. Sólový verš offertoria bez doprovodu může být pro zpěváka často větším problémem než barokní árie s kontinuem.

Čím může gregoriánský chorál obohatit moderního člověka na počátku třetího tisíciletí?

Díky svému meditativnímu rozměru dává prostor k usebrání a zprostředkovává nadhled k problémům všedního dne - a to i tehdy, když není vnímán z čistě křesťanského pohledu. Gregoriánský chorál přináší do dnešní doby i jinou zajímavou kvalitu: prostotu a průzračnost samostatného jednohlasu. Přetechnizovaná společnost hledá nějakou rovnováhu a chorál je jedním ze způsobů, jak jí dosáhnout. Po starostech všedního dne se člověk může zaposlouchat do jednohlasu, který - jak říká svatý Ambrož - neruší ticho, pouze ho činí slyšitelným.