Schola Gregoriana Pragensis není sbor andělů
Schola Gregoriana Pragensis (SGP) se za 10 let své existence stala prvním z našich souborů zabývajících se gregoriánským chorálem. Ve svém oboru - tedy v provozování původního liturgického zpěvu katolické církve - dosahuje i v mezinárodní konkurenci mimořádných výsledků. David Eben, jeden ze synů skladatele Petra Ebena, ansámbl založil ještě před rokem 1989, a SGP tudíž v našich poměrech vskutku prošlapávala cesty. Podařilo se jí zachytit vzrůstající vlnu zájmu o chorál a vštípit do českých uší jeho zvukový obraz. Od okamžiku, kdy jsme se ujali úkolu napsat tento portrét SGP, nás provázel úmysl přiblížit souboru nikoli jako osm anonymních zpěváků vedených Davidovým gestem, ale coby ansámbl devíti vyhraněných individualit. Po dlouhém uvažování, jak nejlépe uskutečnit interview mezi jedenácti účastníky, jsme se rozhodli se souborem absolvovat jednodenní koncertní zájezd. V den pálení čarodějnic jsme se společně vydali do Olomouce.
Nastupujeme do rychlíku Praha - Břeclav, ten se v 7.52 rozjíždí a Schola se po několikerém vyhoštění cestujících z obsazených místenkových sedadel konečně usazuje, hned nato čte noviny, diskutuje nad novým číslem HARMONIE, snídá a spí. V Chocni se osmělujeme a předhazujeme první téma diskuse.
Jak se zpívá v čistě pánském souboru?
Matouš Vlčinský: Má to něco do sebe, nejsou tu žádné rušivé vlivy. Ale po několikadenní pánské jízdě se, myslím, všichni na své ženušky a přítelkyně těšíme…
A co soulad sedmi různých tenorů a jednoho basu?
David Eben: Rozdílné hlasy pokrývají širší spektrum a barvy se namíchají. Radim má jako jediný opravdový bas nezastupitelnou funkci, protože jeho absence se projeví na alikvotech. Tenoři v převaze ovšem projevují snahu posouvat polohu výš.
Radim Vondráček: Co se dá dělat, zvyšuji svůj rozsah. Vyhýbám se tomu, co je pro hlasivky fyzicky příliš náročné. Ve vysokých polohách pauzíruji.
DE: Občas slýchám od posluchačů, že jsou v sólových pasážích překvapeni růzností jednotlivých hlasů, zatímco celkový zvuk souboru je velmi homogenní a nikdo z něj takříkajíc nevyčuhuje. To je samozřejmě výsledkem dlouhodobého sezpívávání, během něhož každý nalezne svou skulinu v celkovém témbru.
Do kupé přichází Jiří Hodina. Zdali je ochoten se podřídit Davidu Ebenovi jako služebně staršímu kolegovi z pařížských studií dirigování gregoriánského sboru? A co vlastní uplatnění?
Jiří Hodina: Velice rád se mu podřídím, protože jeho názory jsou pro mě konzultací. Takových možností u nás moc není, neboť choralistika jako obor se zde teprve postupně zavádí.
DE: Vždyť já se taky občas u interpretace některé formule rád zeptám: "Jirko, vyhovuje takhle?"
JH: Na sklonku 1996-97 se mi podařilo založit nový soubor gregoriánského chorálu (ženský!) - Schola Benedikta - coby kompenzaci, doplnění a rozptýlení od čistě pánské SGP. Prozatím se s děvčaty věnujeme čistě liturgickému provozování v kostelích.
V kupé je nedýchatelno. Vlak dělá velký rámus, a v diktafonu není nic slyšet; David navíc ještě otevírá okno.
JH: Možná se objeví i příležitost spolupráce se SGP.
DE: Já v to pevně doufám…
Vjíždíme do tunelu.
DE: Teď tedy nemůžu mluvit?
Za tunelem.
MV: Včil už mluvíš na Moravě.
DE: Tož tedy… Je častým omylem, že ženy ve středovku nezpívaly chorál. Gregorián byl oficiálním liturgickým zpěvem a byl praktikován jak v mužských, tak ženských komunitách. To bych nepovažoval za překážku pro spoluúčinkování souborů.
SGP většinou koncertuje v dlouhých bílých albách, které si mnozí nezasvěcení pletou s mnišskými oděvy. A členy SGP pak s mnichy.
DE: V albách nezpíváme kvůli autenticitě, ale proto, že při zpěvu od oltáře je vhodné mít liturgický oděv. Mimo kostel většinou koncertujeme v civilních šatech.
MV: Svým způsobem to má nějaký efekt, ale vnější stránka není odlučitelná ani od liturgie. Vizuální dojem je vždy součástí celku - koncertu i liturgie.
Jan Štětka: Lze to brát i tak - jako se k soustruhu přistupuje v montérkách, tak je i před Hospodina a publikum vhodné vstupovat v přiměřeném oděvu: prosté, ale slavnostní bílé albě.
Při většině vystoupení volí SGP kompromis mezi tradičním koncertem s platícími diváky, závěrečným potleskem apod. a mezi původním liturgickým rámcem chorálu.
DE: Chorál má hlavní místo samozřejmě v liturgii, vyrostl z ní, je s ní bytostně spojen. Provozování na koncertech umožňuje jinou dramaturgii a konfrontaci repertoárových témat nebo forem, které se jinak pevně liturgicky vážou na jednotlivá období a svátky v průběhu roku. Koncert může oslovit posluchače stejně duchovním způsobem jako liturgie samotná.
MV: Na koncert přijdou trochu jiní lidé než na mši. Oslovíme tak širší spektrum posluchačů.
Neodmyslitelnou součástí gregoriánského chorálu je jeho duchovní rozměr. Otázkou je, do jaké míry se může dotknout interpretů při profesionálním hudebním provozování.
MV: Když člověk zpívá k lidem před oltářem, myslí na spoustu záležitostí, hlavně pěveckých. Domnívám se však, že duchovní prožitek je nedílnou součástí koncertu pro nás, a doufám, že i pro posluchače.
JH: Z mého pohledu je důležité oddělit vlastní liturgický provoz od koncertního. Při koncertu si raději udržuji odstup od publika i programu, v rámci liturgie pak ne. Mnohokrát, když jsem na koncertě cítil nějaký duchovní prožitek, vycházely ze mě zvuky ne zcela přijatelné pro posluchače.
DE: Člověk má při koncertu i při liturgii zodpovědnost za zprostředkování zážitku druhým. Také muzikant na kůru musí sledovat, co se děje, a jeho prožitek není vždy nejlepší. Často ale záleží i na tom, jak jsou zpívané kusy zažité. Pokud se například klepu strachy, že se něco podstatného nepovede, můj duchovní prožitek spočívá nejspíše v tom, že na konci děkuju Bohu, že už je to za námi. Když se ovšem zpívání daří a nervozita opadne, má člověk i dost prostoru na niternější prožívání témat, která se ve zpěvech objeví.
Tlampač ohlašuje nádraží v Zábřehu. Do kupé vstupuje paní:
Paní: Prosím vás, je tady volno?
DE: Jo, je tady volno - prosím.
Paní se prodírá na jediné volné místo až u okna.
Paní: Sem ale svítí sluníčko. Je to tady celé plné, že? Říká moravskou výslovností a opouští kupé. Tato epizoda přihrála další téma - dva typy výslovnosti latiny: tvrdý (např. excelsis, agnus jako "ekscelsis, agnus) a měkký ("ekšelsis, aňus).
DE: Občas se tento problém dramatizuje více, než je zdrávo. Používáme výslovnost latiny podle pramenů. Měkkou italskou pro starý fond, který se opírá o západní tradici, a tvrdou středoevropskou, pokud zpíváme z českých a jim blízkých pramenů. Zcela jednoduchý recept.
Proč si Schola zvolila do svého názvu přívlastek "pragensis"?
MV: Je to hlavně kvůli sídlu souboru v Praze. Prahu máme také v názvu jednoho z našich CD - In Pragensi ecclesia, které zahrnuje vánoční repertoár rukopisů z pražské katedrály, zejména Arnošta z Pardubic.
DE: Pardubicemi jsme projížděli… Vycházíme jak z pramenů svezených do pražských archivů z celých Čech, tak i z pramenů přímo pražské provenience, zejména z katedrály, se kterými jsem pracoval už v rámci studia hudební vědy na FF UK. Na jejich transkripci se podílel také Ondřej Maňour, který přepsal vícehlasé lekce pro zmíněné vánoční CD a na "svědomí" má i další kousky. Většinu vícehlasých zpěvů ale čerpáme z přepisů Jaromíra Černého a Martina Horyny.
Vystupujeme v Olomouci. Tramvaj č. 2 nás odváží k náměstí. Míříme do radniční pizzerie.
JH: Před koncertem jíme něco lehčího. Ale koncert nás čeká až za pět hodin, tak bychom si mohli dát i něco těžšího…? To se vždycky slehne!
Objednává si dvě hlavní jídla: pizzu a těstoviny a dvě piva Červený drak.
MV: Alespoň je hlas o co opřít…
Ve 14.00 začíná akustická zkouška v katedrále sv. Václava. Jednotliví členové postupně odbíhají do hloubi prázdného prostoru, kde budou večer sedět stovky posluchačů. Dozvuk není z nejkratších. Ondřej Maňour: Nejkurióznějším sakrálním prostorem, v kterém jsme dosud zpívali, byl zřejmě kostel v St. Blasien, cirkus s akustikou tělocvičny, zkrátka klasicistní stodola ve Schwarzwaldu s desetisekundovým dozvukem.
DE: … možná dvanáctisekundovým.
OM: V Čechách je adeptem na nejlepší akustiku sv. Jakub v Brně a chrám Nanebevzetí P. Marie na Strahově.
MV: … nebo Martin ve zdi.
OM: Řekl bych, že nejvýhodnější jsou spíš střední nebo středně větší kostely.
MV: V Itálii jsme jednou zkoušeli v prázdném románském kostelíku s ideální akustikou. Strašně jsme si to užili. Pak jsme nastoupili na koncert do zaplněného kostela, lidé stáli až ve dveřích. Při prvních tónech nám překvapením padaly brady - dozvuk veškerý žádný.
Po skončení zkoušky již doléhá ruch zvenčí - před kostelem se shromažďují Olomoučtí i hosté třímající v rukou pozvánky na znovuotevření arcibiskupského muzea. Po proslovech mnoha slovutných mužů Schola zpívá na otevřeném prostranství jeden polyfonní kus - mikrofony a reproduktory její zvuk zkreslují k nepoznání. Zůstává chvíle k prohlídce výstavy ravennských mozaik a k rozpravě o zahraničních zájezdech a zkušenostech.
OM: Zatím jsme obsáhli prostor ohraničený Itálií, Španělskem, Švédskem a Košicemi. Jinak zpíváme víc v Čechách, zhruba ze čtyř pětin.
Stanislav Předota: Letos v březnu jsme se v Nantes zúčastnili spolu s Choeur grégorien de Paris tzv. journée monastique, tzn. Monastického dne. Pořadatelé chtěli posluchačům přiblížit rytmus denních hodinek, tj. liturgických zpěvů v průběhu dne v klášteře. Hodinek bylo celkem osm, první začíná v půl sedmé ráno, poslední končí k jedenácté hodině večerní - dost náročný program, ale posluchačů přišly pokaždé spousty.
DE: Asi nejpodivnější zahraniční zkušenost jsem si přivezl ještě ze zájezdu s Choeur grégorien de Paris do Koreje a Číny. V Koreji, kde žije početná křesťanská menšina, to šlo velice dobře. V Číně jsme zpívali mj. v městečku Su-Džu nedaleko Šanghaje v opravdovém socialistickém kulturáku. Bylo to v létě, během produkce se na stropě točily tři obrovské tříchlopňové větráky a řádně hučely. V albách až ke krku z nás lilo. Asi po druhém kousku se Číňané začali dohadovat, co to vlastně je. Velmi zvláštní atmosféra… Možná dostali lístky od závodního ROH a nevěděli, na co jdou.
SP: Letos vystoupíme ještě několikrát v zahraničí. Na konci srpna jedeme do Jaroslawi na festival staré hudby, přesunutý ze Starého Saczu, kde ansámbly zůstávají po celý týden. Každé dopoledne se tu koná seminář souboru, který koncertoval předchozí večer. Koncem října se zúčastníme bruselského festivalu Europalia, jehož letošní ročník je věnován právě České republice. Budeme zpívat na šesti koncertech a slavnostní mši v katedrále.
V šest hodin odpoledne se účastníci slavnosti přesunují do sv. Václava a začíná koncert s jedním ze stálých programů pod názvem "Čeští světci v nebeském Jeruzalémě." Trvá něco málo přes hodinu, což je zřejmě přiměřená délka pro udržení koncentrace na introvertní jednohlasý projev. Poklidně se přelévající zvuková masa nutí posluchače vnímat mnohem jemnější detaily než jindy. Každé otevřené mysli jakéhokoli vyznání musí jasně naznačit, proč právě tento zpěv po staletí provázel křesťany v okamžicích nejhlubšího zadumání. Pro většinu posluchačů ojedinělý zážitek, vymykající se svou zvukovou a vizuální stránkou všem předchozím koncertním zkušenostem. Při společném zpěvu jako by se smazaly rozdíly individualit, které se opět jasně hlasově projeví v sólových úsecích. Akustika je v zaplněném kostele daleko lepší, Scholu na konci odměňuje zasloužený aplaus. V sakristii se všichni převlékají z alb, balí a odjíždíme tramvají na nádraží. Někteří jednotlivci se zásobí bagetami a nápoji na tříhodinovou cestu zpět do Prahy. Již krátce za Olomoucí je většina ochotna k dalšímu povídání ještě více než předtím - už nejen o chorálu, ale i o vícehlasu a výletech do nové hudby 20. století.
OM: Připravujeme CD s vícehlasým repertoárem z Franusova kancionálu. Blíží se vydání již natočeného CD Antica e moderna se skladbou Petra Ebena Suita Liturgica pro jednohlasý zpěv a varhany (v podání autora). Už předposlední CD Anno Domini 997, věnované miléniu svatého Vojtěcha, obsahuje dva Ebenovy vícehlasé kusy.
SP: Několik let jsme zkoušeli u Ebenů doma, takže pro nás je to více než interpretace skladby "nějakého" moderního autora. Všichni máme k Ebenově hudbě osobní vztah.
DE: Já myslím, že chorál zůstane pro ansámbl středem, z něhož jako východiska čerpáme náměty i pro interpretaci jiných hudebních druhů. Občasné výlety do soudobé hudby jsou pro nás zpestřením. Starý repertoár se snažím ohraničovat rokem 1430, takže i ve Franusově kancionálu se zaměřujeme na starší vrstvu repertoáru. Zároveň je dobře repertoár rozšiřovat, ne nazdařbůh, ale o věci, které s chorálem souvisí, a to je zejména soudobá hudba. Ta s ním nejlépe koresponduje, s jeho rytmickou uvolněností atd.
Martin Prokeš: Chtěl bych k tomu jenom dodat, že dokud nebudeme mít natočený celý Graduál triplex a všechny prameny z celé Evropy, tak stejně nebudeme dělat nic jiného…
DE: To není pravda! Ale skutečně je stále co natáčet.
Vlak najel na novou trať. Už není slyšet známé klapání kolejních svárů, kterému vděčíme za Dvořákovu Humoresku. Ondřej Maňour hbitě spočetl naši rychlost podle ubíhajících patníků na 130 km/h. Ve tmě za oknem hoří čarodějnice. Jak se blížíme ku Praze, řeč se opět stáčí na hlasové dispozice členů souboru.
MP: Je příjemné, že máme ve Schole lidi s tak rozmanitým pěveckým vzděláním. Pokud přijdu do jakéhokoli souboru složeného ze samých profesionálních zpěváků, tak se tam nebudu cítit tak dobře jako ve Schole. Zde není hlavní myšlenkou, že všichni jsme dobří a předháníme se, kdo je lepší. Neexistuje tu taková zášť jako bohužel jinde mezi zpěváky. Dobře, že někteří z nás prošli pěveckým školením, protože představují pilíře, na které se mohou ostatní obrátit z technickými problémy. Každý člen Scholy je schopen zazpívat sólový verš a zastoupit nemocného kolegu. Zpěvák chorálu musí být pokorný, i když má větší hlasové možnosti. Není důležité, jak zpívá sólově. Hlavní věcí je poslouchat se a spojit se jak zvukově, tak duchovně.
DE: Já sám nejsem zpěvák, takže školení zpěváci v souboru jsou i pro mne přínosem. Zpívat chorál není nic jednoduchého. Málokterý operní zpěvák má zkušenost s tím, že zůstane viset po přezpívané antifoně sám v prostoru a musí čistě zazpívat sólový verš. Možná by se podivil, jaké techniky je k tomu třeba. Jsem rád, že se takoví zpěváci pro Scholu našli.
Schola o sobě
"Byl jednou jeden trojstěžník. Byl krásný a kotvil přímo naproti královskému paláci ve Stockholmu. Dole v podpalubí měl roztomilou malinkatou kajutu se dvěma ještě menšími okénky. A v té kajutě jednou bydlelo osm zpěváků ze SGP. Když pak z té kajuty vylezli, řekli si: Jestliže se ani tento trojstěžník neproměnil v ponorku, tak to už opravdu nevíme, co by nás mohlo rozhodit." (SP)
"Sbor andělů, jak někdy v albách před oltářem vypadají, to zrovna není. Myslím ale, že se ve Schole sešli kvalitní lidé, jejichž osobní dary se vcelku vzájemně doplňují." (MV)
"Bylo by iluzorní myslet si, že vídat po pět let několikrát týdně stejné tváře a řešit stále stejné rozdíly v názorech je nějaký med, nicméně fakt, že toho řešení jsme pořád schopni, je nejlepším důkazem o lidských kvalitách mých kolegů." (OM)
"Dobří lidé." (RV)
"Bez komentáře." (MP)
Schola o Davidovi
"David je normální, což je u muzikanta, dirigenta, šéfa i člověka dosti podstatná věc."
"Šéf velmi pečlivý, důsledný a opatrný. Někdy zbytečně nervózní. Ale taky docela dobrý psycholog - není jednoduché udržet takovou bandu chlapů pohromadě. Hodně mu záleží na tom, co si o něm lidé myslí."
"Velmi koherentní, nelze odlišit, jaký je jako člověk, šéf atd., jelikož je pořád tentýž. Má fenomenální paměť (nejenom na hudbu), precizní dirigentské gesto a výborné rytmické cítění. Nebojuje proti větrným mlýnům, staví si vždy jen takové cíle, kterých může dosáhnout a věnuje se takovým činnostem, ve kterých může vyniknout."
"Výrazná osobnost, jako člověk je mým kmotrem a vpravdě vzorem."
"Šéfík je gut."
Lucie Chvátilová, Miroslav Srnka
Harmonie 7/1998